protěž (Občasný)

No je :o)) .. šak to sám víš, když si napsal, že být to pod ženským alternickem, tak by všechny čtenářky vzdychaly, jak jim rozumíš.. Prostě to (strach z) stárnutí je společně s krásou či nekrásou jedním z hlavním ženských "témat" a úměrně k tomu to taky už bylo zpracovaný. Většinou epizodně žejo, ne samostatně. No, si zalistuj ženskými časopisy, určitě to tam taky někde bude, tam to sice bude končit buď nějak trapně zoufale, anebo hyperpozitivně - "a pak jsem si řekla no a?" apod. Ty tam máš dobrou tu pointu, žejo, ta to ozvlášťňuje, i když podle mě taky zas ne nějak extra.. No. Jinak třeba teď jsem četla tu druhou knížku od Petry Hůlové - Přes matný sklo, druhou kapitolu mluví jakože matka hlavního hrdiny (ono je teda těžké potom poznat, kdo je hlavní hrdina).. a v ní má tady tento "námět" taky zakomponovaný, a podle mě velmi dobře. Jinak (ale v tom už je posun trochu jinam).. pamatuju si na podle mě naprosto bravurní útlou knížečku od Simone de Beauvoir - Velice lehká smrt (nebo tak nějak), kde "zpracovává" poslední dny své matky v nemocnici, když byla u ní.. je tam ten moment stárnutí těla, proměny.. bylo to ovšem takové "hluboké", vtíravě lidské.. no.. a naprosto úžasně zpracované.

Jinak jazyk je dobrý - tyhlety obraty/obrazy, jak jsem říkala, to si myslím.. ale jinak mně to neba a nemá to nějaký další zajímavější rozměr - teda podle mého názoru :o)

protěž (Občasný)

Třeba to želví krunýř utáhne - ten je fajn, mně ale neutáh no, já chci víc :o)) Uvidíš co další žejo.

Nebo třeba toto, co bys na to řekl, sice se to takto nedá srovnávat a taky je to vytržené k kontextu, ale ústřední téma stejné (či podobné ;o) ):

"Stáří přišlo jak tlesknutí. Najednou. Nijak to nesouvisí s vráskama. Ani s přesvědčování jinech. Vevnitř se něco zavlnilo. Dojalo mě to. Mý vlastní slova, který jsem říkala svýmu synovi. Ty zdrobněliny. Před pár lety tam nebyly. Jak se ti líbí to tričíčko? Odpověděl šetrně jak k nemocnýmu.

Nevěděla jsem, že stáří je takový. Hebký i hrudkovatý jako štěrk. Ten odpor a zároveň péče, s kterou mý ruce každej večer vtíraj do stehen krém. Křehký ruce s tvrdejma kloubama. Únava, která tu dřív nebyla. Vlasy jemný jak teplej vítr. Dřív tak voněly. Teď by to taky museli říct, kdyby si někdo přičichnul. Kdyby měl někdo tu odvahu. Když jsem před lety chodívala navečer ven, cejtila jsem pohledy. Za zádama, po stranách. To chtění jinejch a mý vlastní, který se smálo a dělalo uraženou. Tak sladký to bylo. Tehdy jsem to jenom tušila, vim to teď. Buší mi z toho srdce, když si vzpomenu. Když se koukám do zrcadla, vidim vykukovat lebku. Pár pohybama ty vlasy načechrám a udělám svůj zrcadlovej obličej. Vcucnu trochu tváře a vykulím oči. Všechno je pak na mně užší, vrásky se zahladěj. Otočim hlavu na stranu a takhle si pak sebe pár hodin pamatuju. (...)"

protěž (Občasný)

No jak chceš ;o)

No já jsem za utváření si názorů až po dlouhém a pečlivém poznání, racionálním uvážení a s vědomím si relativnosti všeho ;o)

No tak můžeš zkusit třeba nějakou sondu do hlubin mladické duše ;o) - furt je to jedna a ta samá odlišná dimenze lidského světa.. Až ji doťukneš, určitě si přečtu. Přeju spolehlivé kladívko!

protěž (Občasný)

Nojo, na ich formu já nedám dopustit, je to pěkná autorská sviňárna :o)) .. v dovedných rukou nástroj bezohledné manipulace se čtenářem. Máš ji taky použít ;o), vlastně si tak byl na půl cestě, protože popisuješ její osobní pocity (či jak to říct), jen jí je nedáváš přímo do úst.. na alegorii (já vím ;o).. resp. na uááalegorii) by to chtělo myslím pojmout trochu jinak, ještě míň osobně. No, ale i ich formou jde zpracovat jako něco víc, než jen "něčí příběh"..

Ten text jsem spíš dala jen proto, že su děsná potvora.. to je právě z Petry Hůlové Přes matné sklo.. Ne, že bych ji měla ráda, protože jsem proti ztotožňování děl s jejich autory žejo.. ale na některé postoje vylítávám jak čertík z krabičky :oP Jakože Pamět mojí babičce mi přišla skvělá (víc to rozvádět nebudu, ať ti to tu nezamořuju ještě nějakýma svýma pseudokritikama jejich dvou děl :o)) ) a vím, že dost lidí si často třeba něco ani nepřečte, nebo jenom ukázku, nebo jenom začne číst a nedočte, ale názor na to to má hned :o) (ovšem mluvím obecně, tobě bych nerada křivdila ;o) )

No. Jinak mě napadlo, proč se nevěnovat nějakým "mužským" tématům.. něco taky takového "bolestného", ohlodat to na kost, stáhnout lidství z kůže, přilepit člověka k člověku apod. .. jednak by ti to bylo bližší, jednak je to ohromné nevyužité pole.. protože tady ta "ženská" témata jsou zastoupena hojně, ovšem muži jsou jiní žejo, a v podstatě je aji těžké vyjmenovat nějaká "mužská" témata (myslím samozřejmě takováhle ta bolestínská citlivá.. ).. zkrátka úrodné pole tu leží ladem ;o))

Hm, jsem si říkala už první poznámkou ti odrazuju další čtenáře k nějakým poznámkám, můžu to všechno smazat, ať se lidi lépe osmělí, hm? :o) Si řekni.

Ewonne (Občasný)

precetl jsem to jednim dechem a byl jsem mile prekvapen u konce..a s tim alternickem mas recht...hned by byla ona "autorka" na vavrinech a jinych..

delikt (Občasný)

Hm. Tak jo, pane Všudybyle Všeznale Všeumněle Vítězný.. :)) Vyližte si třebas prdel a nepište příště, že autor stojí o hlubší kritiku :))

delikt (Občasný)

Poukazovala jsem na absurditu použitých výrazů.. ok, poupravila jsem si názor, protože se skutečně celý život pravděpodobně pohybuju v jiných vodách.

Absurdita námětu zůstává, na všechny strany z toho čiší odpor.. A jestli to tak nemělo být, tak se ti to asi nepodařilo prostě napsat tak, jak jsi zamýšlel, protože mně z toho vylézá jen právě to znechucení. Jestli nechceš, abych ti reagovala, a každou moji reakci otočíš v útok proti mně, ok, přijde mi to docela zábavný, ale nechám toho.. :) Pá, Emmetku.

Claw (Občasný)

Moc sem se nepobavila. Mohls to přenést do absurdna. Trochu si pohrát s tím, jak se vidí v zrcadle. Neopakovat pořád dokola jakési neforemná břicha a ...Popis ti moc nejde např.:  oválné obličeje, velké brýle a ošklivý krátký sestřih

… 

(Krátký a ošklivý sestřih

Jaké jsou obličeje - tupé a oválné

jaké jsou brýle – velké)

Ten konec se mi vůbec nelíbí.

Vlastě nejsem ani na tyto témata stavěná.

Příliš rozděluješ muže a ženy. A ono jde o stejný druh "homoušů". Ale přiznávám, že na toaletách je takovéto rozdělejí docela účelné, jak řekl jeden klasik.

Zkus se tady někdy zaobírat tím, co mají muži a ženy společné. Ono je toho asi víc, než si myslíš. Např. dvě oči, nos jeden...