protěž (Občasný) - 11.7.2005 > Emmet_RAY> Třeba to želví krunýř utáhne - ten je fajn, mně ale neutáh no, já chci víc :o)) Uvidíš co další žejo.
Nebo třeba toto, co bys na to řekl, sice se to takto nedá srovnávat a taky je to vytržené k kontextu, ale ústřední téma stejné (či podobné ;o) ):
"Stáří přišlo jak tlesknutí. Najednou. Nijak to nesouvisí s vráskama. Ani s přesvědčování jinech. Vevnitř se něco zavlnilo. Dojalo mě to. Mý vlastní slova, který jsem říkala svýmu synovi. Ty zdrobněliny. Před pár lety tam nebyly. Jak se ti líbí to tričíčko? Odpověděl šetrně jak k nemocnýmu.
Nevěděla jsem, že stáří je takový. Hebký i hrudkovatý jako štěrk. Ten odpor a zároveň péče, s kterou mý ruce každej večer vtíraj do stehen krém. Křehký ruce s tvrdejma kloubama. Únava, která tu dřív nebyla. Vlasy jemný jak teplej vítr. Dřív tak voněly. Teď by to taky museli říct, kdyby si někdo přičichnul. Kdyby měl někdo tu odvahu. Když jsem před lety chodívala navečer ven, cejtila jsem pohledy. Za zádama, po stranách. To chtění jinejch a mý vlastní, který se smálo a dělalo uraženou. Tak sladký to bylo. Tehdy jsem to jenom tušila, vim to teď. Buší mi z toho srdce, když si vzpomenu. Když se koukám do zrcadla, vidim vykukovat lebku. Pár pohybama ty vlasy načechrám a udělám svůj zrcadlovej obličej. Vcucnu trochu tváře a vykulím oči. Všechno je pak na mně užší, vrásky se zahladěj. Otočim hlavu na stranu a takhle si pak sebe pár hodin pamatuju. (...)"
