Poslední čistota část:II

Zvrat

„Niono, vezmeš si mě?“

„Ano, ale v této době to zrovna není dobrý nápad, Segone.“

„Válku vyhrajeme. Od té doby, co s námi jsi se nám všechno daří.“

„Nepřeji si válku.“

„To já taky ne“, odpověděl Segon bohužel s nevelkou přesvědčivostí.

„Uvidíme se později, jdu na lov.“

„Víš, že to nevidí lidé z naší vesnice rádi.“

„Jsem jiná na tom nic nezměníš a oni také ne. Ať se podívají na moje vlasy už v nich je rozdíl.“

„Může se ti něco stát.“

„Nikdy se mi nic nestalo a ty moc dobře víš, že jsem schopnější než kdokoliv z vesnice.“

„Dobrá. Konečně jsem si vzpomněl jaké zvíře mi připomínáš.“

„Jaké?“

„Jednorožce. Stejně jako oni jsi jedinečná.“Při těchto slovech jakoby Niona zkameněla. Celý rok se nikdo před ní o jednorožcích nezmínil až teď. Podařilo se jí vykouzlit úsměv a odpověděla.

„Jednorožci zmizeli a nikdo neví kam.“

„Ví se kam. Ti lotři z vesnice je vybili a to je další důvod, proč bychom se s nimi měli utkat v boji.“Uviděl, že to na Nionu zapůsobilo. Už chtěla připustit boj, ale nakonec se ovládla a řekla: „ Musíme být lepší,“odpověděla i když si nebyla jistá jestli se vyjádřila dosti jasně a přesvědčivě. Chvíli na sebe hleděli, nakonec se Segon se vrátil k předchozímu tématu: „Půjdu s tebou lovit.“

„Ne, to nejde.“

„Jde to. Buď se mnou nebo vůbec.“Usmála se na něj a po chvíli kývla na znamení, že souhlasí.

Niona obratně přelézala z jednoho stromu na druhý a jak si brzy Segon všiml, byla tak lehká, že dokázala vylézt i na tu nejtenčí větev. Její bílé vlasy se na slunci nádherně leskly a oči se jí třpytili jako voda ozářená slunečními paprsky. Segon nestačil Nioně v korunách stromů a tak musel běžet do nitra lesa po cestě.

Niona se zastavila u jezera, aby počkala na Segona. Jemně přejížděla rukou po hladině vody, když se ovšem do ní zahleděla spatřila něco nečekaného. Sebe, ale jako jednorožce. Přejela si po obličeji, naštěstí nenašla nic, co by naznačovalo její proměnu nazpátek.

V tom uslyšela výkřik. Niona se lekla tak, že málem spadla do jezera.

„Segon“, vydechla. Začala utíkat po cestě směrem kudy měl přijít. Utíkala tak rychle, že by nedokázala určit věci kolem sebe jak jí vše splynulo do sebe.

Za několik vteřin se už skláněla nad šípem raněným Segonem.

„Lásko, já nechci umřít.“Vypravil ze sebe Segon a potom upadl do bezvědomí.

„Neboj neumřeš.“ Niona se rozplakala a její slzy padali na ránu po šípu, který vyndala.

„Slzy jednorožce mají léčivou moc.“Dodala.Rána zůstala vidět však vnitřek byl neporušený.

Segon ležel na provizorním lehátku a lidé z vesnice ho nesli do vesnice.

„Zachránila si mě.“

„Vytáhla jsem jen šíp, rána nebyla hluboká. Měl si štěstí.“Zalhala Niona, která ho držela za ruku a šla vedle nosítka.

„Kdepak.Prorazilo by mi to břicho skrz na skrz kdyby byl šíp o trochu delší. Ty šípy patří lidem ze sousední vesnice. Mají malé šípy s ostrým zakončením, aby mohly střílet najednou tři šípy a více.“

„ Promluvíme si o tom až budeme ve vesnici, teď lež a nenamáhej se mluvením.“ Niona věděla, že má pravdu. Nedokázala proto najít dobré argumenty a tak ho musela odbít, aby odpočíval.

Segon ležel ve stanu. Unavený a vysílený. Všichni kromě Niona a jeho nepřežili. Ostatní, co nesli nosítka byli mrtví. Každý z nich dostal tři šípy do hrudníku. Když najednou okolo Niony začaly muži padat k zemi, neváhala, vzala Segona nasadila nejrychlejší tempo jaké šlo a zmizela se Segonem střelcům z dohledu. Poté ji přesvědčil Segon, že půjde sám, když uslyšel jak je zadýchaná. Teď se Niona skláněla nad Segonem, hladila ho po vlasech a šeptali si sladká slova, která přecházela do rozhovoru s tématem pro Nionu dosti ošklivým.

„Tohle je vyhlášení války, Niono a já jsem syn náčelníka musím zaútočit.“

„Můžeme se jen bránit! Třeba kdybychom jim ukázali, že nechceme válku, nechali by toho.“

„Sama víš, že to není pravda.“Po těchto jeho slovech Niona sklopila hlavu, odvrátila ji na druhou stranu a zahleděla se kamsi ven ze stanu. Když si Segon uvědomil, že zvítězil, rozhodl se uspokojit svoji zvědavost a zeptal se: „Niono, kdo jsi.“

„Jsem tvoje budoucí žena.“ Odpověděla, a sladce se usmála na Segona.

„Ty víš, co tím mám na mysli.“

„Co?“Zeptala se i když věděla co přijde.

„Máš ohromnou sílu, si neskutečně obratná a ještě dokážeš léčit. Možná jsem byl v bezvědomí, ale cítil jsem, co se semnou děje. Zdálo se mi i jako bych tě slyšel.“

„Trochu přeháníš.“

„Niono, víš, co jsem slyšel?“Zahleděl se na ni svýma černýma očima a naznačoval ji tím vážnou situaci. Po chvíli ticha znova promluvil: „Slyšel jsem tě říkat: Neboj neumřeš. Slzy jednorožce mají léčivou moc.“ Možná chtěl ještě něco říct, ale do stanu vešel náčelník kmene Ukubatuma.

„Nechci tě vyrušovat, Niono, ale musím přivést na hostinu ženu, které vděčíme za život budoucího náčelníka. Stačí, že Segon se toho nebude moci zúčastnit.