CETINJE

Hledím na kostel

pevný ve svých základech

hrajeme biliár s myšlenkami

cvrnkáme je očima

přes propasti

z kláštera nás vyhnali

kvůli krátké sukni

vzduch stojí

zvuky se nesou ulicemi

líně

smějeme se

místní vysedávají

v kavárnách

nemáme strach

z duchů

prázdných ambasád

v parku je chlad

a klid

jen spočinout

je čas jít

spočinout

jít

zůstat

musíme

jít