|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
jdi se radši projít
a tak jsem vypad
ven
do ulic
provětrat si hlavu
jen tak
stokrát mi řekli že jsem blázen
a já se stokrát smál
křižovatka
jedna cesta
druhá cesta
jdi se projít
tak jdu
třikrát vykročím jedním směrem
ale pak se najednou otočím a jdu jinudy
jako kdybych nevěděl
kam
třikrát jdu jinudy
a třikrát potkám pomatenýho
první je ten
co jezdí městem na kole
chrchlá
štěká
a šklebí se
veselej
veselej pomatenej
je noc
zamířím ke hřbitovu
proč ne
provětrat si hlavu
proč tam
nevim
jen tak
pomalinku
do kopečka
mezi dvěma zdma
obrovskejch zařezanejch tůjí
tou samou cestou
co je všechny vozej
lavička tu není ani jedna
k čemu taky
vyjdu až nahoru k bráně
obrovský kovový křídla
černý
masivní zámek
a lavička
tady už si konečně sednu
a budu chvíli čekat
možná někdo přijde
někdo další
třikrát se dívám na hvězdy
elegantní jako vždycky
a třikrát se dívám za vrata
na záplavu jmen
na záplavu stínů
v kamení
třikrát se rozhlídnu
a třikrát nikdo nejde
stokrát mi řekli že jsem blázen
a stokrát jsem kroutil hlavou
a usmíval se
bylo to jako jo jsem
nebo jako ne nejsem
nevím
vracím se
měsíc pomalu přelejzaj namodralý trhance mraků
nakonec ho sežere tma
neodolá jí
nemůže
odcházím
a cejtím v zádech pohledy
pohledy mrtvejch
stromy kolem syčej
a štkaj
postavily by se mi do cesty
jenže nemůžou
nemůžou
vzdaluju se od studenejch
a cejtím jejich oči v zátylku
cejtím jak se do mě opíraj
jak se valej kolem mě
a pak přes
bulvy mrtvejch
chtěj zpátky tu svoji cestu
ale já vám ji přece neberu
nechci
zatím ne
mrtvý pohledy mě sledujou
a měsíc najednou pouští místo stříbra čerň
jak sépie
která chce něco uchránit
všechny svoje mrtvý
před kým?
stokrát mi řekli že jsem blázen
a já stokrát nadával
tak jo
sedám si doprostřed náměstí
na světlo
to aby se každej mohl podívalt
třikrát se kouknu kolem
a třikrát je pusto
nikde nikdo
vracím se
vykročím jedním směrem
jdu druhým
otočím se
a kdyby mě viděli
řeknou si ježiš
co to ten blbec nacvičuje
nějaký taneční kreace nebo co
otočím se na patě
světla se rozmáznou
a vyjdu
ale v poslední chvíli
krok stranou
zamířím jinam
jdu jinou cestou
než jindy
(je to jedno
důležitej je cíl
a ten já mám
vracím se domů)
v cestě mi stojí druhej
magor
co se toulá po městě
a všechny zdraví a mává na auta
družnej
družnej pomatenej
jdu tmavou uličkou
a pak zase světlem
tam se smutně vlněj břízky
jako kdyby jim bylo zle
klátěj se
a já se třikrát otočím na křižovatce
krok sun krok
jdu dál
ze zavřený zahrádky
pod obrovskym černym stromem
se vysype hejno mladejch
jdou přede mnou
svižně
asi spěchaj
každej tyčku cigarety v hubě
hrozně to smrdí
holky kroutěj obrovskejma zadkama
jejich kluci je jednoruč objímaj
a vypouštěj při tom z huby kouř
jako kdyby chtěli uhnětat mlhu
a v tý mlze ty řitě schovat
uchránit
před kým?
třikrát jsem se zastavil a rozhlíd se
a viděl jsem jednoho
a pak druhýho pomatenýho
a tady pod kopcem
to už jsem skoro doma
je třetí
ten
co běhá po nocích parkem
ruce roztažený
skáče mezi větvema
a dělá přitom vzzzu vžžžž
jako kdyby lítal
listí ševelí
i stromy se smějou
šeptaj si
bezstarostnej
bezstarostnej pomatenej
skoro
skoro doma
v cestě mám ještě místní pajzl
z otevřenejch dveří na mě dejchne vyčpělina
třikrát se otočím
třikrát zaváhám
a nakonec se vracím
rozkročím se na prahu
zapřu ruce do boků
a čumím
jen tak
polámaný skřehotání vypitejch dědků pomalinku tichne
svraštělý hlavy se zvedaj od piva
a koukaj na mě
sto matnejch očí se do mě opře
sto bulv
který se na mě najednou valej
na mě
a pak přes
a kolem mýho těla a ven
jako by mě tlačily pryč
samy nevěděj
všechno se v momentě zastaví
z několika vrásčitejch hub vypadne špaček a propálí ubrus
čekaj
jako kdyby jim někdo měl přijít ohlásit
že právě vypukla válka
já to ale nejsem
zatím
otáčím se
a beze slova odcházím
a mrtvý pohledy mě sledujou
bylo tu sto cest a já si vybral jedinou
cestu pomatenejch a mrtvejch
a teď se z ní vracím
z tance nocí
dneska se ještě vracím
pořádně nejsem ještě ani jedno
ani pomatenej
ani mrtvej
zatím
stokrát jsi mi řekla: jseš jak blázen
jdi se radši projít
a stokrát jsem se smál
a stokrát šel
teď potichu vejdu
a nechám zhasnuto
vím že už spíš
lehnu si k tobě
chytím tě za ruku
všechno pomalu
a tiše
abych tě nevzbudil
zavřu oči
a než usnu
zbavím se všech svejch potrhlejch démonů
zbavím se myšlenek
pustím všechno z hlavy
možná tě chci taky jen uchránit
|
|
|
