|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Sněžilo celý den.
Má bolest byla bílá -
kam jsem se obrátila -
všude jsem propadala.
Ty žiješ, vidíš den
a nejsi zasmušilý
jako já, která ví:
mám trpkou cestu dál.
Z tří srdcí,
nemohu vzít jedno tmavé velké.
Všechny je musím mít
a stejně milovat.
Pod křídlem krajiny
zimní a popelavé,
musím svůj život lkát.
V chatrných šatech dne,
jsou všechny kapsy prázdné.
Oči jsou dokořán -
sněhem se dívají.
V mých rukou vystydlích,
cíp nebes neuvázne.
Marností zkřehlá musím jít.
Neptej se, můj milý: "Slyšels?"
Ty předem víš, že ano.
Kdo trpí,
mívá slabý hlas
pro svoje - dokonáno.
Neptej se můj milý: "Jak Ti je?"
Na to mám odpověď svoji:
"Ať neptá se ten, kdo zabije,
ale ten - kdo hojí!"
|
|
|
