Bohužel  II.

Včera jsi přijel,

z veliké dálky,

podívat se na zpěváky,

ale hlavně za ní.

Ona tam však nebyla.

Ani řádkou se Ti nezmínila,

že by právě marodila.

Tak smutný a naštvaný,

jel jsi za ní,

za svou paní.

Cestou jsi zuřil,

možná plakal,

(i když velcí kluci nepláčou)

a slíbil sis,

že takhle to dál nejde.

Jel sis pro odpověď:

ano či ne?!

Byla to asi zbytečná cesta,

věděl jsi,

že už nezáleží na odpovědi,

věděl jsi,

že už záleží jen na ní,

Ty už sis vytrpěl své,

Ty už jsi zklamaný víc než dost.

Jel jsi tam jen pro úplnost,

takhle se to dělá v té lepší společnosti,

vyřídit vše mezi čtyřma očima

abys odjel s prázdnou

náručí.

25.9.2005