|
| |
 |
Nepiš to od stolu! (I.)
Autor: Ilona (Občasný) - publikováno 27.7.2001 (01:00:18), v časopise 31.7.2001
|
|  |
Hned po ránu jsem nabyla dojmu, že jsem nepostradatelná. Zdenda volal, že mi jede udělat TY fotky k jezeru Barbora a zastaví se pro mě o hodinu dřív. "Reportáž stihnu v pohodě. Nech mě vyspat, mám dneska dlouhou!!!" Snažím se lakonicky pronášet jednotlivá slova a předstírat, že to ve mně nevře. "Jedu, nebudu tam lítat jak paraple sám!" Rozpřádám dilema na téma jak zabít Zdendu. A líčím si oči, abych viděla. Teda, co to říkám, aby mě bylo vidět. Dám mu jed do kafe. Nejspíš. Na Barboře ani noha. Mraky oběšený a těhotný vodou. Kdo by tam lez. "No, podívej se. Stačí mi, když se vysvlékneš do trička a kalhotek a postavíš se do tý vody, jako takhle z boku, aby tě čtenáři nepoznali, jasný?" - "Ne." - "Proboha, co ti na tom není jasný. Musím tam mít někoho živýho, nemůžu fotit rybník. To nám nevemou!!!" Lezu do vody. Přemýšlím, jestli nemám moc tlustý nohy a jestli mi moc nekouká zadek z pod trička...
Šéfka je spokojená. Reportáž mám zmáklou za hodinku. Fotku nechci vidět, tak ji Zdenda lípne na nástěnku. Pro pobavení ostatních kolegů. Stáčím atmosféru do kanálu povinností. "Mám takový pocit, že není hotová osmička. Když už se teda tak dobře bavíte, snad ze sebe vykuckáte nějaký nápad. Kolega Petr slzí. Ptá se, jestli byla voda mokrá. Nenapadne mě nic blbějšího, než "ha, ha, ha". Doděláváme osmičku, když už všem dávno padla...
Deštník mám doma a tady prší. Když se loučím, utrousí Karel poznámku - "Ty se máš. Už sis tu vodu ozkoušela, ale co my,..." Cestou domů se nedobrovolně odličuji. Rtěnka mi stéká na bradu a tužku na obočí zastavily vydulé tváře. Těším se na vanu plnou pěny. Za mlaskotu promáčených tenisek, celkem jednoduchou dedukcí, docházím k závěru: Nejsem nepostradatelná. Jen občas sloužím za vola...
|
|
|
