Král hub

Když zima ztratila hlas a nechala se zastoupit jarem, přestali se ostýchat i obyvatelé lesa

a mezi ptačím zpěvem a lesním šuměním, jste děti mohly slyšet...

" Já jsem odmalička nejkrásnější. Jsem celá maminka a moje maminka vyhrála v soutěži

krásy. Mám krásné štíhlé nohy a chodím jako baletka.Sukýnku mám jasně červenou, puntíkovanou. Kdokoliv mě z lidí uvidí, vždycky řekne. " Pojďte se podívat, ta je ale krásná".Jsem tak krásná, že si mě nikdo z lidí netroufnul vybrat.

" A co já? Já taky nejsem k zahození. Mám zářivou pleť, do zlatava opálenou. Nerad přiznávám, že se mi po čase loupe. Ale já o svoji pleť dbám. Mažu se dobrými krémy,

jenom proto jsem potom trochu kluzký Zato u většiny lidí mám úspěch.

Já zase- patřím mezi ty elegantní.Jsem půvabná, štíhlá po celý život, mohu jíst cokoliv a neztloustnu.Nenosím křiklavé barvy, moje oblíbené barvy jsou hnědá a šedo-bílá.

Nejsem moc nápadná, ale lidé si mě oblíbili.

A teď jsem konečně na řadě já. Já, který jsem měl mluvit o svých přednostech jako první.Jsem královského púvodu, mám královské držení těla i vystupování.Mám klasické vzdělání  na té nejvyšší úrovni. Jsem pravý zástupce královské rodiny. Jsem

vzácný, všemi vyhledávaný. Když se nechám někým objevit, tak takový člověk hned

běží k ostatním a křičí: "Podívejte se na něj! Že mu ale sluší ten tmavohnědý klobouk."

Mezi tím, jak si obyvatelé lesa povídali, se léto překulilo do podzimu a začalo popadávat listí. Modřínové jehličí pomalu zastýlalo naše přátele, aby je ochránilo před

nadcházející tuhou zimou.