Svědomí v klobouku kráčí do bolesti večera

Oděno do větru prochází krajinou jehel

Krvácím slzy s pošlapanými iluzemi

Zapálená cigareta hovoří neklidem

Prázdná sklenka v ruce křičí trpkostí okamžiku

A zapomenutý den tíží olovem z ulic

V klobouku mlčky sedím nad dopisem

Dýka leží opodál v tratolišti noci

Právě jsem probodl neodbytný hlas svědomí

Cigareta dohasíná v popelníku

Dolévám sklenku šedí nekonečna

Raději zapomenout …