SEZNÁMENÍ

Pálil jsem staré hadry slov,

když přišla na mé obětiště.

Sesunuly se oltáře

nečtených, zaprášených knih...

Ptal jsem se: Co se stane příště?

„Vikýřem klína zahlédneš

bodavé světlo, kam se nesmí.

A do svých poplašených úst

zachytávat budeš můj pláč

a do náruče strach  a zlé sny.“

A potom řekla: „Vmaluj mě

do svých cest, odkud dlouho není

komu se vrátit ...“ Jako zip

rozevřel nehet v kůži vryp

na soše mého zkamenění