|
| |
 |
|  |
ZBYTEČNÁ KRUTOST
BLOOD SIMPLE
USA, 1984
režie: Joel Coen
91%
Výborná fraška o jednom zamotaném zločinu, žárlivosti a zbytečně prolité krvi.
Námět
Žárlivý Julian Marty (Dan Hedaya) si na nevěrnou manželku Abby (Frances McDormand) najal soukromé očko Vissera (M. Emmet Walsh). Když pak zjistil, že je mu Abby nevěrná s barmanem jím vlastněného podniku Rayem (John Getz), měl Visser vše rychle ukončit jejich vraždou. Věci se však odehrávají jinak, než se může zdát, a situace se začíná komplikovat.
Hodnocení
V úvodu debutového snímku bratrů Coenových zmíní tvůrci zjevně pravdivou poučku, že v Rusku táhnou všichni za jeden provaz, ale v Texasu si musí každej pomoct sám. Svůj film pak Joel Coen režíruje přesně v duchu ukázky, co se asi tak stane, když na tuto poučku jeden žárlivý Texasan zapomene, a spolehne se na pomoc slizkého soukromého detektiva.
Jednoduchý příběh se pomalu zamotává, postavy řeší stále komplikovanější situace a pravdu pozná jen divák, který se dobře baví a může si všímat propracovaných detailů. Fandit ani není komu, neboť jak je u Coenů zvykem, každá z postav skrývá něco, proč nám nemůže být úplně sympatická. Nejméně sympatií však asi vzbudí slizoun Visser, jehož pěkně vystřihl M. Emmet Walsh. Nápis "Muž roku" na jeho zlatém zapalovači rozhodně neodpovídá jeho vhledu a už vůbec ne činům. I další postavy v této skvěle napsané frašce (scénář si psali sami bratři Coenové) jsou na malém prostoru jedinečně vykreslené a s přehledem zahrané. Především debutující Frances McDormand zvládá své party jako zkušený profesionál a její Abby je z chodu událostí stále více vyděšená a nechápající.
Mrazivá kamera Barry Sonnenfelda podtrhává atmosféru filmu noir, servíruje divákovi pořádnou porci napětí a další část umně skrývá v temných zákoutích. Zbytečná krutost je sice téměř minimalistická, o to víc si však nechali tvůrci záležet na detailech. Několik desítek minut se prý bratři Coenové přeli o to, jakým způsobem mají ležet na stole ryby ve scéně, která je jen jednou z mnoha chvil dodávajících filmu neokoukaný vzhled i po téměř dvaceti letech. Co se detailů týče, líbil se mi neklidně pípající počítač či počítání kulek v koltu, které si pozorný (nebo rýpavý) divák nemůže nechat ujít.
Dalším výrazným prvkem Coenova debutu je s jeho minimalistickým pojetím korespondující hudba Cartera Burwella. Nápadité a zároveň nenápadné klavírní téma doprovází v několika málo variacích důležité okamžiky, nezvykle umocňuje atmosféru a dělá ze Zbytečné krutosti nezapomenutelný kousek. Burwellowa hudba ladí s pozvolným tempem vyprávění, které jen mírně graduje v posledních krvavých minutách. Jen mi přišlo líto, že nezazněla i v závěrečných titulcích.
Coenové si se svými postavami pohrávají až do konce a v závěru nechávají jen trochu poodkrýt skutečnost pouze Abby. Divák je tak svědkem neustálých zmatků, nepochopení a zbytečného násilí, které je však zobrazováno s absurdní nadsázkou.
Upoutávky ke Zbytečné krutosti hlásaly, že "pokud se vám líbilo Fargo, budete tenhle film milovat". Četl jsem tuto reklamní větu jako vždy s nedůvěrou, ale nutno říct, že se nakonec mým pocitům velmi blíží. Oba dva filmy spolu dost úzce souvisejí tématem, atmosférou, Burwellovou hudbou či herečkou Frances McDormand. Dalo by se říct, že Fargo je výpravnějším a snad i ještě o trochu propracovanějším pokračovatelem Zbytečné krutosti, ta ale jistě patří k jednomu z nejlepších Coenových snímků. I s odstupem let je to svěží podívaná, která milovníkům malých dobrých filmů utkví v paměti, cesta do kina proto rozhodně zbytečná nebude.
|
|
|
