16:01

Rybí kost v srdci se vzpříčila

bila do polštářů

dřevo se zadíralo do pavouků zornic

bila do polštářů

když cesta se úžila dechem

a na ní jediná stopa

hořela zaniklým teplem

22:24

Jak převrácená vlna se snažila

prolomit záda a rozkousnout

deku bolestí – nepovolila

a skrčenou ku tmě ji přivázali

umíš dýchat alespoň chvíli

sama?

netečná a nedotčená

skoro si zoufal

že je

žena

23:30

Po povodních praskaly rty

v peci to páchlo člověkem

jen žádný zvuk – a lítost

v kapse svázaná

jak hejno vos

pod kůží

tak i ona větřila

že se země propadla

a kdosi prohrál kosti

00:12

Někdo se hnul  - oba trnuli

nevidoucí někde v rohu vidličkou

do zdi iniciály 

je holá, pustá

a co ještě

nezbylo než nasadit palčáky

aby se nevrývala o sebe

nehty jsou ostré po sněhu

v zubech cítím mráz

4:17

Poslední soud nad pěnou

lovili kluzké úhoře

mluvila hodně a přesto

prázdno v lokálu

trpěla v bílé košili

tichem

v proudu se samo - vznítila

sen                                                                                                                                                                     na povel

6:49

,,Budiž smutno…“

řekl a odkráčel

směr lampiónový průvod mrtvých

za městem

nikdo netruchlil

černé úly namísto tváří

prázdně klapaly do svítání