Jmenuji se Gizela. Říkáte si: divné jméno. Ale ono opravdu divné je! Ve škole to bylo dost krutý. Mysleli si: Gizela, no to bude jako gazela. Bohužel, nebyla jsem zrovna ukázkou hubenosti. A už vůbec jsem neběhala jako toto velmi rychlé zvíře. Ale spíš jako slon s želvou dohromady. Těžkopádně a jako bonus k tomu pomalu.

  No, ale teď je teď a nemá cenu koukat se dozadu. Je mi 26 a kdybych něco shodila, už bych mohla být ukázkou hubenosti. Jo a mám docela dobrou práci. I když propouštějí, doufám, že budou stačit hezké oči na pana ředitele. Momentálně jsem našetřila tolik, že si můžu dovolit vzít velkou dovolenou a procestovat starý kontinent. Je to můj velký sen. Už od pěti let, kdy mi dědeček vyprávěl o Francii jako o zemi dobrého vína a sýra. S tím sýrem se ale asi spletl. Je možné, že myslel Holandsko. Tam taky zavítám.  Země tulipánů, větrných mlýnů

a beztrestného „hulení marjánky“. Teda, pokud to nezrušili. Asi pojedu stopem. Teď už není problém vzít si krosnu a jet. Otec rád trempoval po horách a já zase po Evropě. Zní to dost bláznivě, přesto krásně!

             Tak po měsíci už vím ,že nejedu stopem. Škoda! V práci mě přemluvili, že letadlem to pro první cestu bude lepší. Poradil mi to Tadeáš, jeden z mých nejhezčích kolegů. Když jsem byla před svojí velkou cestou poslední den v práci, přišla mi popřát šťastnou cestu většina kolegů. I pan ředitel se doslechl o mé velké „evropské túře“. Dostala jsem růži a pár dárečků. Jediný, kdo nepřišel, je všeobecně „oblíbená“ Saskie. No, stejně ji brzy vyhodí. Tadeáš se nabídl, že mě odveze na  letiště. No a teď stojím tady. Před Ruzyní. A jenom doufám, že se neotočím a hned neuteču. Tak dlouho jsem o tom snila a najednou je to tady. Přemýšlím, jestli se mám otočit a běžet pryč. Než to ale stihnu, Tedy mě bere za ruku a táhne mě spolu s kufrem k terminálu. Po odbavení mého zavazadla se loučím a děkuji mu za odvoz. A… On mě políbil! Řekl „Čau“ a jde. Stěží se dostávám do letadla. Už sedím a můžu celé dvě a půl hodiny snít o tom prchavém, ale přesto krásném okamžiku.

Dva dny utekly jak voda a jsem tady! A koukám se dolů. Ten rozhled! Tak to je velká část mého snu. Bože, lidi tam dole vypadají jako malinkaté tečky. Jako kaňky v sešitě prvňáčka. A jak se motají v těch uličkách. Téměř jako kdyby žádný z nich neměl svůj cíl

a ani místo, kam by se ukryl. Do několika dnů navštívím Louvre a pár muzeí. A mohu balit kufry, vlastně jen jeden kufřík. Poté hurá do Anglie. Vezmu to trajektem. A do Londýna stopem. Následuje Dublin, jejich irská whisky a nikde nekončící zelené louky. Dále zamířím do Beneluxu. Tam bych chtěla strávit tak čtrnáct dní. Všechno to projedu a hurá do Dánska. Byla jsem tam jako malá. Vůbec nechápu, jak nás tam mohli pustit. Následuje Švédsko. I tam strávím více času. Pak Finsko, Norsko, kde asi navštívím bratránka. On tam žije. A určitě to bude levnější než hotel. Dále letadlem do Slovinska, tam jsou prý hezká jezera. To já ale zatím nemohu potvrdit. A projedu Chorvatsko a Itálii se slunnými Benátkami. Slyšela jsem, že tam voda v kanálech páchne. No, nechám se překvapit. Pokusím se také dostat do Španělska a Portugalska. Tam bych mohla navštívit Havlovy. Pokud tam zrovna budou.

A zpátky do Francie skrz Švýcarsko. Přála bych si vidět, jak se dělá pravá alpská čokoláda.

A odtud přes Rakousko domů. Tohle je prozatímní plán. Tak uvidíme.

 Tak po třech dnech jsme se rozhodla psát si něco jako deník. Malinkaté zážitky nebo epizodky. Prostě něco, co mi utkvělo v paměti.

Anglie

  Momentálně sedím v nějakým parčíku v Londýně. Okolo mě chodí strašně moc lidí. Oni ale nechodí po pěšinkách, jak je leckde zvykem. Tady chodí, kde se jim chce. Prostě svoboda.

Irsko

  V této chvíli ležím v nějakém malém penziónku a lidé tady jsou moc hodní. Ale na nekonečně zelené louky mohu zapomenout. Přes vesnici prochází jakási čtyřproudová silnice. A vedle místní říčky se rozprostírá nákupní středisko. A whisky? No, tak z té místní jsem seděla dva dny na toaletě.

Benelux

  Tady jsem, až na krádež mého fotoaparátu, nezaznamenala nic zvláštního.

Dánsko

  Před chvílí jsem vylezla z Legolandu, kde jsem si zavzpomínala na dětství. Byla jsem jak malá holka. Potkala jsem tam docela fajn kluka. On vzpomínal, já taky. A to byla pořádná „švanda“. Jo a mám na něho číslo.

Švédsko

  Ztratila jsem se. Vyrazila jsem si na procházku po lese. No a teď nevím, kde se vůbec nacházím. Pokoušela jsem se volat, ale nikdo nejde. Ještě chvilku počkám ,a když se nic nestane, pokusím se najít cestu zpátky.

  Z hotelu: našla jsem rozcestník. A odsud už nevystrčím nos. Leda až přijede můj taxík

a zaveze mě na autobusové nádraží.

Finsko

  Jsem v Nokii. Ne, to opravdu ne, do mobilu se jen tak nenacpu! Je to takové malé městečko. Za pár dní jedu do Helsinek, tam mám už zamluvený hotýlek. Tady jsem proto, abych viděla, jak to vypadá na malinkatém městě.

Norsko

  Bratranec se mě zřekl.

Slovinsko

  Jezera jsou krásná a krásný je i dnešek. Napsal mi Lucius. To je ten kluk z Legolandu.

A přijede za mnou. Máme rande. Za deset dní v Benátkách. Ať už je to tady!

Chorvatsko

  Tak tady je krásně. Sluníčko svítí celý den. A dneska nenapsal Lucius, ale Tadeáš. Tohle napsal: Jak se máš? Tady je bez tebe smutno. Ahoj Tedy. O co mu tak jde? Ne, já teď myslím na Luciase.

Itálie

  Dnes a zítra budu v Neapoli a pak hurá do Benátek. Ježíš, co s vezmu na sebe? Zhluboka dýchat. A jak se píše v Kmotrovi: zalehnout na matraci!

  Tak jsem v Benátkách ,ale z prohlížení památek opravdu nic nemám. Za dvě hodiny máme sraz. No, tak mám trochu zpoždění. Asi pět minut. Ovšem, jestli tam vůbec bude. Sakra, on tam opravdu je. Stojí tam a má kytku v ruce…

  Někdy v noci: Probudila jsem se a zjistila, že jsem v úplně cizím bytě. No a vedle mě leží Lucius. To už jsme manželé?!? Proboha, to snad ne! Že jsem se s ním nevyspala, že ne?!? Ne ne… Teď by to chtělo ještě otěhotnět a „pohoda“ by byla dokonalá. To bych si mohla tak hodit mašli. Budu myslet trochu pozitivněji. Hlavně se dostat do hotelu. Ten výlet mě vyjde asi dost draho…

        Španělsko

No, tak Lucius mi pořád píše.Ale víte, co je opravdový průšvih?Že mi napsal i Tedy,jak mu chybím a takový ty zamilovaný „žvásty“.Kdyby věděl.

Ve Španělsku to je fajn akorát trochu vedro..Nejhorší ale je, že v každým vidím Luciase.   

       Portugalsko

Havlovy jsem navštívila,bohužel zrovna nebyli v sídle. Tak jsem se zabydlela v campingu.

A mám hrozné výčitky.Já totiž asi miluju Tadeáše!Proč si člověk uvědomí takový věci,až když je „krapet“ pozdě?

      Švýcarsko

No tak sem mě nechtěli pustit,tak jsem se ocitla na českém velvyslanectví.Mají to tam docela hezký.Až později se ukázalo, že to byla chyba celníka.A  na výrobu alpského mléka jsem mohla zapomenout, jelikož  na mě padla deprese.Vždyť já se na Tadeáše nebudu moct ani podívat pro tu ostudu.Toulala jsem se po tamních uličkách a přemýšlela,až jsem narazila na jednu útulnou kavárnu.Tady jsem proseděla většinu zdejšího pobytu.

      Rakousko   

Tak tím jsem jenom projela,jelikož jsem neustále sžíraná výčitkami.Tadeáš mi neustále píše,že beze mě nemůže být. A já?Myslím,že bych bez jeho SMS ani nebyla schopna dojet domů.Když jsem byla na hranicích cítila jsme obrovský strach nad tím, co bude!Ale přesto radost z toho, co je…Co je??Miluje mě úžasný kluk.

Je to asi třicet dní po příjezdu a já se už nastěhovala k Tadeášovi. Myslím, že mu to budu říct, ale zatím nevim kdy?!

Po deseti dnech mám pár zajímavých zjištění. Vyhodili mě z práce

                                                                                      Jsem těhotná.

                                                                                      Tadeáš nebo Lucius??