zima je tečkou za jarním táním předešlé
je plotem na ochranu poupat
před skořápkou ořechu
uvnitř sebe prasklého času
zima je konec vysvlékání z kůže hada
do plaňky vyrytá mapa
jediný Egypt a tisíc jeho sněhů
předtucha vysokých pecí a v ní jádra
co teče nezachytí se v kapsách
a pod nahotou víra v knoflíky
rozepínat se proti vodě
prosinec -
to moje léto
dnes myslím na ...
na koho vlastně?
zítra odložím ústa
on nebude moci být obnažen
že vyhnali mu sněhuláky z krve
dnešek dospěl
v kapsách vlastních zahrad
tak dítě představit si oblevu
připustit si vznícení starého ledu
z položeného břehu
hlavou dolů nikdy nesněží
s Nilem závod s délkou
nehrají si nedospělí
prstem do písku vryté hvězdy
znamenají...
...co chceš
a taky v co bojíš se uvěřit