Na hladině zrcadla zůstal uvězněn obraz. Obraz dvou objímajících se lidí. Tisknou se k sobě a mezi jejich těly nezůstala ani ta nejmenší bublinka vzduchu. Dívka se otočila a přitiskla se k chlapci zády. Mezi zvuky zrychleného dechu se prolíná šelest zimních bund. Nad okrajem dívčiných bokových džín se zablýskla snědá kůže plochého bříška. Hladí ji ruka, která jemně přejíždí po sametu těla...a nenásilně vklouzne za okraj . Obraz se rázem proměnil v napodobeninu reklamy Richarda Krajča na rifle Kenvelo, jenže tyhle nemají pootevřený zip,  jsou dívčí a za jejich okrajem je sice chlapecká ruka, ale Richardovi rozhodně nepatří. Sune se stále níž a chvíli napětí prořízl dívčin vzdech... Druhá ruka vyhrnuje oblečení a obohacuje obraz v zrcadle. Dívčiny ruce se zaklesly vzadu za chlapcovu šíji a jen zpod jednoho přivřeného víčka pozoruje ten erotický tanec...tanec rukou a plamínky v chlapcových očích, zrychlený dech a blízkost těl, stoupající teplo a obavy, že někdo vstoupí do místnosti... Dívka a chlapec jsou jako dva protilehlé a přitom nerozlučné magnetické póly. Najednou se realita utápí v přílivu horké vlny a drobné dívčí tělo se pomalu  sesouvá na koberec. Bezpečí chlapeckých paží ji doprovází, cítí jeho dech ve vlasech, jeho ruce, které ji tisknou k sobě jak mrtvé dítě. Choulí se na zemi v jeho objetí, z dálky k ní doznívají jeho konejšivá slova, a zoufale se brání návratu do reality, do tohoto šedivého světa, kde je všechno jinak, kde pravda je tak krutá...chce s ním zůstat takhle, co nejdéle, navždy...stejně jako jejich tajemství zůstane navždy ukryto v tomto zrcadle...