Psával si verše
na lavičky v parcích
vrýval do stromů
něžná vyznání
on plus ona
orámované srdíčkem
navždy zůstalo
někde kdesi v minulosti
časů, co tenkrát sladkými
daly by se nazývat…

Mohl se upsat
jen aby hvězdy
propůjčily svou zář
a měsíc svou krásu,
aby sny šly spát
svět otočil se
a lehká závrať, jak z centrifugy
slastně prostupovala celým tělem..

Počmáral i zdi domů
stesky po lásce
zanechal stopu i v jejím srdci
ale ona ho nedokázala
milovat
dát mu to, co on by chtěl…

Po zimě přijde jaro, po něm léto
a on ji bude milovat
do konce svých dnů
i když beznadějně,
možná naivně
či hloupě
ale nevzdá se
i přesto, že boj už zřejmě skončil…