zeptala jsem se lišejníků na cestu
ještě se mi nechtělo věřit vlastnímu rozumu
změnil se vítr a přinesl novou tvář

jsem Róza - vlčice
mám tesáky a čenich
a postel co se za bezvětrných úplňků otáčí k severu
trochu jsem se zatoulala
když pelest ukázala špatným směrem
opřely se mi cizí oči do zad
i dlaně

jsem Róza a mám čtyři tlapy
když se stříbrné vlasy spasitele prodírají lesem
cizí štěňata mi chňapou po bocích

našla jsem smečku
z větví a starých kravských kostí
rozdrtila jsem co jsem měla
počkala si na měsíční nevidomost
močí a krví a slinou jsem dala sílu svalům
pevnost kostem
kostel pevností vesnici
je krutá matka vlčáků
dnes hladem v mrazu pošlo první štěně

a třikrát jsem se ptala
zadávila ovci a dovlekla ji pod kořeny oltáře
cos' mi to matko dala za požehnání
jak hladovému studnu
vlku pod kůží rodinu ideálních psů

schovávám ženskou duši ve slabinách
smečka mi na ni přijít
roztrhání neujdu
ale do mých slabin už si psi netroufají
žádný z nich nechce nakrmit ostatní
a mladí vyrůstají plni jizev
jak jsem se snažila nezranit

nepolevily mrazy
a bylo zděšení po lůnech
když třetí nezabřezlo

tolik zim uběhlo podél tlap
že se řeka obrátila natruc prosincům

a psům je měsíc v novu