Chtěl bych znovu proplouvat tím večerem
ale něčím ho prosvětlit
abych viděl každé zakoutí tvé tváře
to jak tě zmohla slabost v nohách
když jsme poprvé rozbili tabu
a zase bych potom neuměl usnout
znovu a znovu bych si promítal každé slovo, pohyb a barvu
a snad bych v dálce rozeznal i hlas vlaku
neobvykle naléhavý
ale všedně povědomý
znovu bych si ve tmě zkoušel všechny dotyky
nanečisto

nyní nás dělí spletenec cest a rozhodnutí
ale přesto tě tu mám, aniž o tom víš
i tvé sympaticky zakřivené malíčky u nohou
mluvím v enigmatech jako tenkrát
nechávám tě domýšlet
pozoruji tvůj nejistý úsměv
červeň, kterou ti upletl stud
a věř mi: nechtěl bych víc, jen zvážit slzy
které jsem ti způsobil