|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Sedím v krámě a dneska je to obzvlášť bída. Inu, lidi už maj asi den před vánocema nakoupeno, a tak na to pečou. Vlastně dobře dělaj, aspoň tady mám klid. Našel jsem v kotelně kus dřeva, a tak si vyřezávám; svatej klid s Andělem.
Anděl smrti to bude. Už pomalu přemejšlím, jak mu udělám křidýlka a postavím ho na štědrovečerní stůl - jo, to bude to pravý místo, a taky myslím na to, jak obhájím jeho přítomnost tam.
Co to je? zeptá se zamračeně matka při pohledu na tu hrůzu.
Anděl smrti, cožpak nevidíš? pokusím se omráčit ji patosem. Nedá se a pochopitelně si to vyloží tak, že ji chci jen vytočit.
Dej to pryč, promluví otec.
Proč? šťouchnu.
Proto, zaargumentuje klasicky.
Nevidím k tomu důvod, opáčím, protože tady vlastně dneska oslavujeme smrt, žejo. - - Hlavu už mám, tak mu nakreslím černým kuličkovým perem příšernej škleb - jo, to se povedlo, fakt strašidelnej.
Dej to pryč, promluví poněkud důrazněji matka.
Jednak jsme podřízli stromek, nenechám se zastavit ve spanilé jízdě za práva Andělů smrti, čímž jsme ho prakticky připravili o život, no ne?
Dej to dolu, zamračí se otec; hlas ale nezvýší, tak to mám ještě chvilku, než nastane konflikt.
A co kapr? zeptám se s výrazem neviňátka, zabili jsme ho, abysme byli dneska večer jakoby šťastný, mňam, mňam, chudák kapřík, mlask mlask, seš fakt dobrá, mrtvolko ryby. - - Hnusák je to, to se mi povedlo; teď ještě dodělat tělo - krucinál, rozmáznul jsem mu přitom ksicht, tak jsem levej, nevadí, to se ještě vybrousí nebo tak něco a namaluje znova.
Ty mi to chceš dneska zkazit, viď? přejde matka do defenzivní ofenzívy. To mám ještě poslední větu, než otec vypění - rozložil jsem si to krásně, vyšlo mi to akorát na to nejdůležitější.
A vrchol, mí drazí rodičové, my tady dneska oslavujeme zrození člověka, co položil život za naše hříchy - za naše strašný hříchy, rozumíte? nafouknu to jak to půjde. Strašlivý a nelidský hříííchy!
Áááá! Čepel se mi v myšlenkách na tu posvátnou chvíli elegantně zakrojí do palce a zastaví se o kost, cuknu, chvíli je to bez krve, ale pak se vyvalí obrovská kapka a vytáhne ven čůrek - je toho tam docela dost. Udělá se mi k pozvracení lehko, když to strčím pod vodu a zmáčknu tak, že se to rozšklebí, fuj, snad to se mnou nesekne.
Tak jo, koledy u stromku hrát na kytaru asi letos nebudu, říkám si už s ovázanou prackou.
A Anděl se mi ze země šklebí svou rozmazanou držkou: Ty jeden blbče!
|
|
|
