|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na světě je tolik
dávivé bolesti nevinných
dětí
že ji nelze vykoupit
žádnou obětí
vůbec ničím
Nebudu se omotávat vírou
nenechám se vyvanout
nebudu si lhát do duše
jsou jen tisíce malých lásek
v tisících životů
zapálených jako plamínky
v nejistém houpání skořápek mezi proudy
Není žádný lodivod
žádná předem určená cesta
Kdykoliv si to uvědomím
proříznut syrovou krutostí skutečnosti
poznávám obličej za maskou svého strachu
a hledám všechny plamínky kolem sebe
abych je slepil k sobě voskem
a svázal vor
plující bezpečněji
Naštěstí přichází únava a spánek
mí lidé dýchají s takovou jistotou
že mne to zasypává jako sníh déšť
pomalý prach popel který pokrývá a tiší všechno
mocnými vrstvami
Usínám a zítra tato odlomená báseň
bude jako ztuhlá láva pod kterou
do smrti pokaždé zahlédnu
okamžik beznadějné křeče Pompejí
a budu se na to místo vracet jako poutník
sešívající Zemi náhodnými cestami
aby pokaždé jinde uviděl stejné zrcadlo
náhlý paprsek škvařící medůzu duše do kamene
do nože z obsidiánu.
|
|
|
