Vodník

-         Pane, moment, počkejte, sem teď nemůžete, když je mokrá podlaha. Sotva to trochu uschlo, abych vytírala znova...

-         Snad nebude tak zle. Koukejte, je sluníčko, za chvíli to bude suché.

-         Jo, jo, sluníčko, to by mohl říct každý. Přeci vidíte, že vytírám. Nemůžete chvilku počkat nebo jít jinudy?

-         Omlouvám se, ale ke kormidlu se jinak nedostanu.

-         Počkejte, počkejte, halt, a co  tam chcete dělat? U kormidla má co dělat akorát náš pan kapitán.

-         Za ním právě jdu.

-         Ale já ho ještě dneska neviděla! Ví o vás vůbec?

-          Jistě. Známe se spoustu let.

-         Ale budete muset počkat než se vzbudí. Nemůžu vás tam pustit samotnýho. Kam by to vedlo, kdyby každej mohl ke kormidlu. Sedněte si tady na lavičku a počkejte. Radši na tu druhou, tady už je zase mokro. A kdo vůbec jste? Naše turisty znám všechny od vidění, ale vás ne. A jak jste se sem dostal, když jsme nikde nestavěli?!

-         Jsem kapitánův kamarád. Připlul jsem. Vidíte tamtu loď?

-         Tu malou?

-         Právě tu!Tak na ní jsem přijel.

-         Vodník! To je divný jméno pro loď. Vy se nebojíte? To já bych se bála!

-         Čeho prosímvás?

-         No, jezdit na lodi jménem Vodník. Že to něco přivolá. Nějakýho vodníka, že mě stáhne dolů. Já teda na strašidla nevěřím, ale na vodníky ano. To tak patří nějak k povolání asi, když uklízím na lodi. A nechoďte mi tady pořád, nestačí to uschnout.

-         Pardon. Ehm, vy si taky myslíte, že vodníci topí lidi?

-         A co by měli jinýho dělat? To ví každej.

-         Starat se o vodu, o ryby....

-         Prosímvás, vodník se bude starat o vodu a o ryby! Ten se stará akorát o dušičky – aby jich neměl málo. A taky se mění v bílýho koně.

-         To žádný vodník nikdy neuměl a umět nebude!

-         Helejte se a jak víte, že se neuměli měnit v bílý koně? Kristepane, já se zblázním. Radši pojďte sem, neseďte v tom mokru. Dneska to vytírání snad nedodělám.

-         Myslíte, že přijde brzy?

-         Kapitán? Dlouho už to trvat nebude. Touhle dobou zrovna vstává. A hned je jako rybička. Kapitán jak má bejt!

-         A kolik jste jich viděla, že srovnáváte?

-         Určitě víc než vodníků, pane! Vodníka jsem neviděla za celej život ani jednoho a kapitána aspoň toho našeho.

-         Nesu mu důležitou zprávu a docela to spěchá. Nemohla byste prosím pro něj dojít?

-         To bych teda nemohla, mám dost práce tady. 

-         Došel bych sám, ale našlapal bych.

-         Hlavně by kolem vás bylo všude mokro. Kdo vůbec jste?!

-         Studovali jsme s vaším kapitánem na námořní akademii.

-         Takže...taky kapitán? – to máte ale malou loď!

-         Kapitán zrovna ne, ale něco podobného.

-         Taky s vodou?

-         Ano.

-         Tak to jo, to jste můj člověk. Jak děláte s vodou…

-         Abyste se nespletla.

-         Jak bych mohla! Kdo dělá něco s vodou, nemůže být lump.

-         Před chvílí jste nadávala na vodníky, že topí lidi a mění se v koně…

-         To je něco jinýho! Vodníci nejsou lidi!

-         Myslíte?

-         Koukejte, už jde kapitán!

Když odchází, ohlíží se a mumlá si: - To jsou mi věci, už špatně slyším. Jak mu to kapitán říkal? Příteli vodníku?

/25.února 2006,/