|
| |
 |
Mýty a legendy o příšerách
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 13.3.2000 (13:23:34), v časopise 23.3.2000
|
|  |
Mýty a legendy o příšerách
Lidé se od počátku báli všeho, co jim bylo neznámé a zdálo se jim silnější a mocnější než oni, ať to již byla zvířata, podle kterých zakládaly primitivní národy zvířecí kulty (kult medvěda apod.), nebo různé kosmické a přírodní jevy.
Kosmické nebo přírodní jevy byly zpravidla starými národy chápány jako projevy různých božstev nebo démonů. A božstvy byly nazývány především mimozemské civilizace, zjevení různých duchů, a výjimečně i některé přírodní úkazy.
Mnoho bájí, které vypravují o dávných bozích nebo nadlidských tvorech, určují jejich původ a příchod ze vzdálených krajů, někdy dokonce ze vzdálených planet různých souhvězdí a galaxií.
Z dávných časů se nám do dnešní doby dochovalo mnoho pověstí o příšerách, zejména o dracích a obrech. Mnozí lidé, mne nevyjímaje, považují většinu těchto mýtů za pravdivé, a o autentičnosti některých těchto legend existují dokonce i částečné důkazy.
Jedny z nejstarších legend o příšerách byly legendy o dracích. Tyto legendy se vyskytovaly zejména u Číňanů, Asyřanů, Peršanů, Indů, ale i ve starých bájích Slovanů a Germánů.
Například starý dějepisec Herodotos (440-430 př.n.l.) popsal existenci okřídlených hadů a draků v Asii a Egyptě. Draci byli nejvíce ctěni na dálném Východě, v Číně a Japonsku.
Celá řada středověkých alchymistů dávala existenci draků do souvislosti s „Kamenem mudrců“, protože dle alchymistů spolu s draky prý přišla i moudrost.
V dávných dobách bylo mnoho kosmických plavidel mimozemských civilizací pokládáno díky svému hřmotu, plamenům a záři, které jejich let provázely, za draky. Jistý americký novinář jménem W. Jones popsal případ, kdy nějaký pan Kjiši z Japonska, který byl farmářem, jednou v noci zahlédl něco, co vypadalo jako „velký ohnivý drak“ a přistálo na louce před jeho farmou. Z „břicha“ tohoto „draka“ vylezli dva malí lidé a hovořili s farmářem cizím jazykem, kterému nerozuměl. Po té opět vešli „do břicha draka“, který se vznesl ze země a odletěl do nebes.
Dle jedné ze starých asijských legend povstali někteří bozi ze zubů draka. Dle mého úsudku byl drak onou mimozemskou vesmírnou lodí a mimozemšťané, lidmi považovaní za Bohy, pak vyšli z tohoto draka (dračí zuby). V Asii se zkřížili s předky člověka a vytvořili tak mongoloidní rasu.
Mezi mýty o příšerách se často vyskytují zmínky o obrech. Obři byli buď mimozemského původu, nebo vznikli důsledkem křížení mimozemšťanů s lidmi.
Mnoho se v historii píše o obrech, ale také o trpaslících. O těch píše církevní bratr Oldřich v knize „Popis východních krajů světa“ toto: „Z města Chilenchu přišel jsem k veliké řece, jež slove Talay. Tato řeka protéká zemí trpaslíků, zvaných Biduini, jejichž město se nazývá Chathan. Tito trpaslíci jsou tři pídě vysocí.“ Dalším známým rodem trpaslíků jsou i světově proslulí Pigmejové. Ale podívejme se nyní na příšery.
Církevní bratr Oldřich psal o zvláštních lidech, které spatřil, když připlul se svoji lodí k zemi zvané Sacireman: „Je to veliký ostrov a muži i ženy mají tam psí obličeje. A tito lidé uctívají vola za boha. Chodí nazí, jsou to stateční muži, stateční v boji, a do války vycházejí nazí, majíce pouze štít, jenž je chrání od hlavy až k patě. Pakliže ve válce někoho zajmou, jenž nemůže se penězi vykoupit, bez okolků jej snědí. Za výkupné jej však propustí.“ O autentičnosti této zprávy (a jí podobných) samozřejmě můžeme pochybovat, ale jak říká staré české přísloví: „Na každém šprochu pravdy trochu.“
Jak píší Bible Svatá i Korán, před potopou světa na Zemi žily stvůry. Ne všechny však byly potopou zahubeny, a některé z nich, byť jen několik málo jedinců, potopu přežilo, a svojí přítomností pak dali podnět k mnoha mýtům a legendám. Kupříkladu pták Noh, o kterém roku 1459 napsal mořeplavec Fra Mauro, že se s ním roku 1420 jedna loď ztroskotavší při plavbě do Indie setkala na jihoafrickém pobřeží.
Další mýtickou postavou byl jednorožec, který byl podobný krásně bíle zbarvenému koni s velkým rohem. Jeho roh byl vzácnou trofejí, neboť se o něm tradovalo, že se z něj dá připravit mnoho účinných léků proti různým nemocím. Jednorožec se vyskytoval jen vzácně a dnes již možná vyhynul. O jednorožci můžeme najít zmínku i v Bibli svaté. Některé legendy tvrdí, že až ze světa zmizí poslední jednorožec, spolu s ním zmizí ze světa i dobro a nastane chaos a údobí válek a násilí, vedoucích k zániku lidstva.
Dalším netvorem je „Mgwa“, který byl donedávna spatřován ve střední Africe. Zprávu o něm publikoval i časopis 100+1. Jednalo se o exempláře připomínající zvíře podobné extrémně velkému lvu, o kterém se tvrdí, že je jedním z posledních potomků šavlozubého lva (nebo šavlozubého tygra). Někteří jeho jedinci prý vážili téměř tunu.
Dalšími podivnými bytostmi byli pták Fénix, který již asi také vyhynul, dále Bazilišek, jehož někteří jedinci měli podobu malého draka, a v neposlední řadě i Yetti, Sněžný muž, který by snad mohl být onou původní „opicí“, ze které se člověk vyvinul díky Božímu (přesněji řečeno mimozemskému) zásahu do jeho vývoje.
Pro naše bádání je velmi zajímavou bytostí Chyméra, která prý byla božského původu. Její otec byl prý obr Tyfón, a jak víme, obři na naší Zemi byli buď mimozemšťané, nebo jedinci, kteří vznikli výsledkem jejich křížení s lidmi. Výsledkem těchto křížení byl přece i nám všem známý Herkules, kříženec boha (mimozemšťana) s pozemšťankou.
Také slavný Odysseus se setkal na jednom ostrově s obry, kteří se nazývali Kyklopové. Co se s tímto ostrovem stalo a s obry na něm žijícími, nevíme přesně, ale jejich Bůh (respektive jejich vůdce) je zahubil, když na ně z nebes seslal oheň (či potopu), nebo jejich území zasáhl střelou z kosmické lodi.
Ve starých mýtech se vyskytovali obři různí. Někteří o málo větší člověka, jiní několikanásobně větší, než člověk. Podle toho, ze které mimozemské civilizace byli stvořeni (vykříženi), neboť mimozemšťanů je mnoho druhů. Někteří o mnoho větší člověka, jiní o mnoho menší.
Poněkud kuriózní bytostí starých mýtů byl Salamandr, který byl odolný vůči ohni a dokázal se rozmnožovat sám, bez kopulace s jiným salamandrem. Nakladl vejce, a z těch se prý opět nový salamandr vylíhl.
V bájích všech kulturních národů starověku se popisují bytosti, které měly část těla lidskou a část zvířecí. Mezi nejznámější z těchto bytostí patří Kentaur. Horní polovinu těla měl lidskou, dolní polovinou těla byl kůň. Domnívám se, že byl produktem genových manipulací mimozemšťanů nebo starých čarodějů a alchymistů s geny zvířat a lidí. Jak všichni dobře víme, člověk se s koněm zkřížit nemůže. A toto zkřížení nedokážeme my lidé zatím uskutečnit. Ale „staří lidé“, naši předci, to dokázali. A dokázat to mohli jedině za předpokladu, že měli dokonalejší techniku, než jakou máme dosud my. A odkud mohli mít dokonalejší techniku? No přece jedině od příslušníků nějaké vyspělejší, pravděpodobně mimozemské civilizace!
A jedním ze skutečně vědeckých důkazů o přistání mimozemských lodí na naší planetě je tento: V ruském měsíčníku Sputnik zveřejnil vědec Vjačeslav Zajcev zprávu, že jistý čínský archeolog v roce 1965 dospěl po svých rozsáhlých výzkumech k závěru, že před dvanácti tisíci lety přistály na Zemi kosmické lodě mimozemšťanů. Důkazem o tomto faktu je existence 716.-ti zvláštních destiček, na kterých jsou dvanáct tisíc let staré, podrobné zprávy o přistání mimozemských civilizací na naší Zemi.
|
|
|
