(Ostrovance)
I
Předjaří, předčasně, oblevy kdo na lichvu kupuje holuby vyměnit za zrní můj manžel se jmenuje -
Kotelna
Řada kotlů přede nic sbitá ze zbytků vagónů které kdysi vozily zlaté prase až z rýžovišť podél Ostravice
Kdo by zde hledal macešky?
našel by je svázané, lemované v předsíňce převlékárně ve skříňce, v krabici
máme tu vůkol mohutné ventily prorostlé pravými mozoly ty medailony čtvera ročního období zelený, červený, kule a žaludy
a před kotly panely kontrolky, páčky a jističe, červený
Zdi kolem sešité rourama po nich se kocour k smrti vykastrovaný.
sem tam rozvátý mour a kus hadrů zdi kolem ostatně vyzděné zářivkou
Na zdviži nevěsta jako hluchá proti druhému pádu stropu na kýblu objatém obručí
mrak prachu jí navléká galantně svatební rukavice nechť nikdo neklečí!
Silo
Už ani krok navíc! nebo ti popíšu podrobně, co je silo! pohrozil muž upnutý v manžetách a kravatě máčené v mazutu
Jenž visel z mostku tak příkladně že ubohý netopýr stojící opodál nad louží zahořel láskou až k holubu se kající
a svatebčanu, tomu z náprsní kapsičky místo ubrousku nasáklého slzami nad ztrátou unesené slíbené čišel dým, který pách pramenem Ohře
Zatímco na skráních šediví, neb zraje zatímco prádelna puky prknu že raději předžehlí projíždí pod nimi nákladní vlak kypící pšenicí vytřepanou z vodojemů od polí, kde řešeta sila mák setý
Sám bys měl vědět, co lemuje okvětní lístky květiny oblomné!
tu špínu, tedy, neházej na hladového svým soustrastným obočím chápavým nezdržuj syrového
nevěsta volá mně na lože Záhořovo!
IV
V portálu kabiny hlídače sila Páně síť na mouchy sedí co pavouky zadusila všecky vitráž již ušila bída horkou jehlou léta namočenou v července
zlomený posuvník nedovez macešky
Komu žaluje nájemce domku nad Přísečnicí?
|