Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 31.10.
Štěpánka
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí v kolekci JAKO ZABÍT PTÁČKA z kolekce Valachia
Autor: Kremel Kryštof (Občasný) - publikováno 11.10.2001 (00:48:35), v časopise 17.10.2001
další v kolekci>
Stála v koutku soudní síně a plakala. Bylo jí tehdy dvanáct let a jejího otce odsoudili za rozvracení republiky k šestnácti letům těžkého žaláře. Psal se rok 1950, doba „dědičné viny“, která skrze rodiče zasahovala i děti. Zasáhla také do života Ladislavy Guričové.

Po Únoru 1948 se mnozí nedokázali smířit s diktátem komunistů a začali se proti němu různými prostředky bránit. Mezi takové patřil i Josef Ptáček, otec Ladislavy Guričové. K „odboji“ se dostal tak, že v dřevěné chatce poskytl úkryt členům skupiny Světlana. Založení této „odbojové“ skupiny však bylo jen léčkou, do které konfidenti StB nalákali prosté lidi z Valašskokloboucka a slovenského pohraničí.
Ptáček byl v širokém okolí známý jako moudrý a novátorský člověk. Snad proto byl v době okupace zvolen starostou a svou osobností a materiální pomocí zaštiťoval převádění ohrožených lidí z Protektorátu do blízkého Slovenského štátu. Před jeho zatčením odvezla StB souseda do Uherského Hradiště. Už se nevrátil. Vlastně vrátil – ubitý a v zinkové rakvi. Bylo už jen věcí času, kdy přijde řada na ostatní.

Všechno vzhůru nohama

„Jednou, na jaře 1950, jsem se vrátila ze školy domů a tam všechno převrácené, vzhůru nohama a všichni plakali.“ V té chvíli se Ladislava dověděla, že otce zatkli.
„Tatínek se dostal do vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti, ale my jsme za ním nesměli. Samotný soud byl strašný. StB nechala přivézt z továren několik autobusů lidí, které předtím zfanatizovali a oni potom tvořili velice dusnou atmosféru. Přitom ty souzené ani neznali,“ vzpomíná Ladislava Guričová. Když soud skončil, odešla se sestrami za maminkou, která tehdy ležela v hradišťské nemocnici se zápalem plic. „Maminčina první slova byla: ,Kde máte tatu?‘ Věřila, že ho propustí, že přijde s námi a že pojedeme všichni domů.“
Josef Ptáček byl odsouzen k 16 letům těžkého žaláře, pokutě 50 000 korun a konfiskaci veškerého majetku. Z Ladislavina otce se z minuty na minutu stal politický vězeň na Mírově. Jedinou útěchou byly jemu i rodině modlitby, cenzurované dopisy plné jinotajů a několik vzácných návštěv. „Návštěvy byla přímo děsivé. Všude plno stráží, dozorců, v místnosti jen skleněná přepážka, pak drátěná, a znovu skleněná. Tatínek tam stál sehnutý, celý šedivý a propadlý. Měla jsem strach, že ho už víckrát neuvidím,“ vypráví Ladislava Guričová. „Bachař poslouchal o čem mluvíme, a když se mu to nezdálo, tak zařval, že to nejsou rodinné záležitosti. Když jsem prosila, jestli bych mohla dát tatínkovi čokoládu, tak ani to nikdy nepovolili. Z návštěvy Mírova jsme vždycky přijeli zničení, plní beznaděje.

Špatný kádrový profil

Všechno muselo být přesně určeno a povoleno. Od počtu dopisů, přes váhu balíčků až k délkám návštěv.
„Někdy trvalo hodně dlouho, než z Mírova přišel dopis. Podle toho jsme někdy poznali, že je na samotce a že nesmí psát, říká dcera. Vězení jejímu otci podlomilo zdraví. Sám jednou dokonce napsal dopis, kde se loučil s celou rodinou.
Doma zatím hospodařila starší sestra s manželem, kteří platili nájem, aby vůbec mohli žít v kdysi vlastním domě. Místním soudruhům byli trnem v oku, a tak jim neustále hrozilo vystěhování do pohraničí. „V chlévě jsme měli devět krav, ale ke snídani jsme jedli zasmaženou polévku, protože mléko, obilí, brambory i vajíčka se musely dávat na plnění šibeničních dodávek,“ vzpomíná na dobu před padesáti lety paní Guričová.
Ve škole o osudu jejího otce věděli a někteří jí i překvapivě v těžkostech pomáhali. Jiní se ale báli a vyhýbali se jí. Ladislava ztratila klidné dětství a v necelých patnácti letech dospěla.
Přestože se výborně učila a jejím snem bylo gymnázium a po něm snad studium filozofie, z kádrových důvodů byla její žádost vždy zamítnuta. Nastoupila proto do valašskokloboucké továrny Pal - Magneton, kde mohla vystudovat alespoň nižší průmyslovou školu. Když v roce 1962 se ve Valašských Kloboukách otevřelo večerní studium gymnázia, její žádost znovu neprošla. V závodě nakonec pracovala až do svého důchodu.
„ Pocit křivdy a lítosti z toho, že jsem nemohla studovat, ve mně asi zůstane navždy.“


Kdybych měla tu moc…

Josef Ptáček byl z Mírova propuštěn po sedmi a půl letech na amnestii.Po prožitých zkušenostech se uzavřel do sebe a o životě v
v komunistickém koncentráku se svými dětmi příliš nemluvil. Po dvou letech na svobodě podlehl následkům svého věznění – nemoci ledvin.
Navzdory tomu všemu ale paní Ladislava nezatrpkla. I když lidi, kteří jí v životě ublížili, stále potkává, nechce už rány jitřit. Ale jak říká, kdyby měla tu moc, postavila by před soud někdejšího vyšetřovatele Aloise Grebeníčka z uherskohradišťské věznice a všechny bývalé soudce, vyšetřovatele a bachaře.
„A co bych vzkázala těm komunistickým soudcům? Že odsoudili nevinné ženy a muže, že přivodili neštěstí stovkám, možná tisícům lidí. Museli přece vědět, že všechna obvinění byly výmysly. Jak se mohli srovnat se svým svědomím? Možná některé tížilo a tíží dodnes, ale nemají odvahu se očistit, a tak už jim zbývá jen soud
poslední a nejspravedlivější…“


Poznámky k tomuto příspěvku
DeadKennedys (Občasný) - 11.10.2001 > O "Komunismu" asi za chvíli nahodím téma do fóra.
Jako zabít ptáčka...sakra...to byl taky ňákej film ne?!
<reagovat 
čtenář Vymazal - 16.11.2001 > Tak, jak bych to. No je to, tak, že, v tomto směru, atakdál. Jinak ale, v jiném ohledu, jaksi, že. Ano. Přesně to to je.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 (2) 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 26 27 28 29 30
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter