Za okny do ulice sedí někdo.

Hnědé oči, co jsou po mamince,

upírá na kaštan.

Začíná podzim a kaštan uvadá.

Ztrácí své pětilisté dlaně

a pak, až kaštan opadá,

zůstanou jen vzpomínky na zelený strom

a plakat budeš marně.

Bude čekat,

až jaro opět roztáhne

jeho dlaně k nebesům.

Budeš doufat, čekat, vzpomínat

a věřit svým bláhovým snům,

že podzim příjde za rok znova

a nechá listy opadat,

že místo tebe každý den

zas kaštan bude umírat.