J.Sv.+ I.Š.


Jsi chléb můj všední,
oči,diblíci neposední,
se zakrojily do těla...

Jsi tráva na loukách,
co s větrem zabrouká,
říkám, cos nechtěla:

jsme skály na obzoru
a máme se na pozoru,
před slovy, která dozněla...




Pozn.: stejně jako v dílku "M.H.+ I.Š." jsem pod ruku dostal báseň, jejíž konec se mi až tak nepozdával, a tak slovo dalo slovo… (případně hledejte =HŘÍČKA=, Jarmila SVOBODOVÁ). Ivan