„Skočil jsem z mostu jen proto, abych poznal, jaké to je letět volným pádem.“

„A jaké to je?“

„Strašně krásné! Člověk si připadá, že může cokoliv. Je svobodný jako pták a zažívá euforii, blaženost a strach zároveň. Jen se při tom nesmí dívat na stále více se přibližující zem. Ta to totiž všechno ukončí, možná děsivě a možná…“

„…radostně?“

„To bych neřekl. Spíš osvobozujíc. Ale ten let je úžasný!“

„A jenom pro to poznání volného pádu jsi se rozhodl takhle hazardovat s vlastním životem?“

„Člověk by měl zkoušet pořád něco nového!“

„No dobře, ale skákat z mostu?“

„A proč ne? Už jak jsem stál na zábradlí toho mostu, cítil jsem neuvěřitelnou sílu.“

„To ses nebál odrazit se?“

„Ne. Já jsem se ani neobával toho, že by se mi mohlo něco stát. Měl jsem pouze strach z konce mého chvilkového létání!“

„Takže k tomu činu jsi neměl žádný jiný důvod?“

„Ne, určitě ne. Samozřejmě, člověk má své každodenní problémy, ale že bych kvůli nim snad uvažoval nad sebevraždou nebo něčím podobným, to ne!“

„Nechtěl ses tedy zabít?“

„Už jsem řekl, že ne.“

„Mám tomu všemu rozumět tak, že se ti tvůj život před tím skokem líbil?“

„Jistě. Na světě je krásně.“

„A jak se ti líbí tady?“

„No, ujde to. Možná až na ty křídla na zádech…“