Schoulená do klubíčka

kol trubice vnitřní prázdnoty

zmítané jalovou křečí.

Do oroseného ticha

kňučí a čenichá

v cizích manželských ložích

válí se v popelu rodinných krbů

pro pocit vonět domovem

alespoň sama sobě.

            Lež je pravdou

            viděnou očima

            vlastních chtíčů.

Prý uštve hřebce

že se dnes spáří

rozvyla všem

inkoustem na měsíc.

Chtěla aby plival plíce,

dotáhla to ke slinám

opovržení.

Zásypem prašiviny

léčí svou mladost

vzrušenou

štěkotem psů.

Starý alfy dlouho lízaj

protože to další už

            nějak

            ne...

                ...nechme toho

taky budem jednou

            jako oni

            už zítra.

Místo páření kousala

pro pocit chlemtat

současně všemi pysky

uvnitř poškubávající se

když v pelíšku srdce

jí kňourá ta stará

otrávená nemocí minulých časů

prosáklá do morku

krev z vředů je prý sladká.

Hřebec odklusal za obzor

kde stála žirafí klisna

kojící              hříbě

pustilo mámin prs

vyběhlo v ústrety

chytlo se jako klíště

            tatínkovy hřívy.

Bláhové vlčici

kručí dál

v hladovém podbřišku.

Zas krvácí

            z vyhřezlého lůna

            vyje na měsíčky.