|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Problémem řady lidí moderní společnosti je nedostatek lásky k sobě samým. Sebekritika bývá ovšem častým problémem i u lidí, kteří se zabývají sebepoznáním, ačkoli si jí mnozí nechtějí připustit.
Jednou z příčin je vnímání sebe skrze názory ostatních. Mnohdy jste kritizováni lidmi, kteří se pohybují okolo vás, ale není zde dostatek "chválících" lidí, kteří by tuto rovnováhu plně dorovnávali ve prospěch vaší sebelásky, protože sami si ji zatím v sobě nedokážete najít.
Sebekritika je způsobena tím, že naše vlastní chování považujeme za špatné a to ať již z hlediska morálky společnosti či vlastní víry. Společnost je odedávna nastavena na dualitě dobra a zla ; dobrého chování a špatného chování. Kdy se ale v přítomnosti můžete zachovat opravdu "špatně"? Odpověď zní "Nikdy". Pokaždé, když se v přítomnosti rozhodnete pro nějakou z nabízených variant (a to i pokud se rozhodnete proti vlastnímu přesvědčení), uděláte to dle toho, kým v přítomnosti jste (dle vašeho přítomného "já"). Ano, v budoucnu (tedy v budoucí přítomnosti) se minulé rozhodnutí může jevit jako nesprávné. Ale váš nový názor, že vaše minulé rozhodnutí bylo nesprávné, vychází z hodnot, kterým věříte v nové přítomnosti. A také nikdo netvrdí, že ani toto nebudete třeba v další budoucnosti považovat za "špatné" (i když ta budoucnost může trvat třeba jen několik sekund/minut). Proto každé vaše přítomné rozhodnutí vychází z toho, kým jste v přítomnosti -jaké jsou podmínky, jak se cítíte. A jestliže vychází vaše rozhodnutí vždy dle toho, kým jste, v přítomnosti není nikdy "špatné".
Proč se tedy kritizovat za rozhodnutí, které jste svobodně učinili v přítomnosti jako nejlepší možné v dané situaci? Vystihuje to plně staré rčení "Po bitvě je každý generál", které platí i ve vnitřní psychice člověka. Pokud chcete na sobě něco změnit, přestaňte se kritizovat, protože sebekritika popírá to, kým jste v minulosti byli. Sebekritika vám zabraňuje přijmout sebe jako celek se vším, co jste kdy udělali v minulosti. Sebekritika, tak jak je užívána lidmi, jen snižuje sebelásku. Trestání sebe samotného kritikou je jen podvod, aby se člověk cítil na chvíli lépe. Není tedy tím správným hnacím motorem pro sebezdokonalení. Sebekritika v pravém slova smyslu znamená přijmout sebe takového, kým jste.
Jak se tedy nekritizovat? Začněte se pozorovat a uvědomte si chování, které byste na sobě rádi změnili. Nenazývejte jej nikdy "špatným chováním" - neodsuzujte se za to, kým jste. Jste tím, kým jste, protože vás tak vychovali rodiče či např. vyškolila společnost. Ale nikdy se nevymlouvejte na vnější faktory a neříkejte "Jsem holt takový/taková", protože tím blokujete vaši snahu být pro sebe šťastnějším "já". Pozorujte, jak se chováte a jak byste chtěli místo současného chování příště jednat. Budete-li se pozorovat, v příští situaci, kdy budete cítit, že jste se dostali do situace, v níž obvykle používáte "staré chování", vyberte si vaše "nové já" a zachovejte se dle toho, jak se chcete zachovat (-co vám přinese větší sebeuspokojení). Nic ale nikdy nepotlačujte, protože cokoli potlačíte, objeví se vám někde jinde. Oprošťujte se tímto způsobem od vašeho "starého já" ; odložte jej jako jste odložili staré hračky. - Ty jste odložili ne proto, že by byly špatné, ale prostě proto, že je tu něco nového ; něco, co více odpovídá tomu, kým chcete být (-co odpovídá vaší představě o sobě samém). Nebo je to jako software počítače, který dosud fungoval, ale vy si tam dáte "novější verzi". A pokud se někdy zachováte opět dle vašeho starého chování, nekritizujte se za něj. Pozorování sebe se vám brzy stane tak přirozeným jevem jako je dýchání.
Tímto oprošťováním se od starého a přijímání nového se "upgradujete" a stáváte se pomocí vědomějšího života bez sebekritiky nejkrásnější představou o sobě samém - stáváte se kým vy sami chcete být, protože vy jste ti, kteří si nastavují hodnoty morálky a co je dobré a co špatné.
http://www.cestydusi.cz |
|
|
