... mám ráda letní bouřku (ale krátkou).
Sněhobílé mraky, které si plují po obloze nejdřív jen tak vypadajíc jak kopečky šlehačky na turecké kávě (kterou mimochodem miluju a ještě s kapkou vaječňáčku) a pak se nepostřehnutelně rozpijou v jednotnou šeď.
Když je dusno a pak to začne: Nejdřív tiché zaťukání ...hlasité klepání ...a pak ratatatatata (kadence kulometu :o), kapek na římsu.
Ta rytmika stále stoupá a někdy v tom cinkotu slyším i bubny.
Prostě, to mám ráda: Tu melodii, vodu, vzduch.
No a když je "po", mraky se opět rozestoupí a uvolní cestu tomu nádherně zlatě zářícímu kruhu (já tedy vidím kruh) ... chtěla bych vyběhnout na zahradu (kdybych nějakou měla) a jako blázen bych tančila bosíma nohama...v trávě poseté skleněnkami ...
|