Jak jsem řek. Život je krátkej na to, abych ztrácel čas přemejšlením nad jeho zkurveným smyslem.

            Jako zrovna včera. Stojím před krnovským barem, okukuju ženský a kolem projde samička jako mešní víno. Páni. Ty kozy neuvidíte ani v Leu. Na záda ji dejchá bourák, takový to hovado, který má v každý kapse nejméně tři litry, zlatý cibule a sáčko ušitý   na  patákama vyhoněný tělo. Mrknu na ni, ona se usměje a v tom jejím pohledu je něco, jako že by to šlo, ale ten její pitomec je nevyzpytatelnej  kokot  a ta boule na tom perfektním sáčku může bejt klidně osmatřicítka, kterou vám udělá do žaludku díru, že tam pro potěšení dětiček můžou proskakovat kočky. Ale jdu do toho. Páč se  jednak  takovejch týpků nebojím a druhak takovou samici v posteli, to se asi tomu smyslu zkurvenýho žití poněkud přibližuje.

            Zapálím si Marlborku,  potáhnu a vypustím velkej, modrej oblak. To mě vždycky nabudí. Vyhazovači u vchodu vrazím kilo. Je to starej Stašek. Šmírák, kterej mě jednou za kukandu nechal půl roku chodit do baru zadára. 

            Sejdu schodiště a jsem tam. Velkej plac obšancovanej stolama. Ve vzduchu cejtím sex a chlast. Na oboje mám chuť. Potáhnu z Marlborky a  sednu si do poloprázdnýho boxu. Sedí tam tři mladý žáby. Pozorujou mě a chechtaj se jako krávy. Ty mě nevzruší. Potřebuju trošku úroveň. Objednám si  nějaký pití. Popíjím a čučím do placu. Hledám tu kost. Sedí s tím týpkem tři stoly ode mě. Něco jí klavíruje. Ona se na něj kouká jakože luft. Přemejšlím nad taktikou. Nic mě nenapadá. Dám si ještě jednoho panáka.

            Jdu na hajzlík. Když se vracím, potkám jí na chodbě. Podívá se na mě a řekne :

 „ Za pět  minut buď před vchodem.“ Nic víc.

            Vyjdu před vchod. Pod sakem mám flašku vína, páč člověk nikdy neví. Čekám čtvrt hoďky a nic. Už se chci zdekovat. Najednou se otevřou dveře a ona vychází. Na schodech na ni zasvítí  lampa. Nádhera. To je tělo. Ksicht taky nádhernej. Cejtím, jak jsem  vzrušenej.  Ptá se na můj bourák. Žádnej nemám. Bereme si taxíka a jedeme  ke mně domů.

            Sedneme si v kuchyni a chlastáme  víno. Kecáme o životě. Dozvím se, že ten týpek  je ubohý, úchylný prase, který jí řeže. Tatínkův mazánek, kterej si  celej život  všecko kupoval. Vlastně i Andreu. Tak se jmenuje. Říkám jí Andy. Musela šlapat u nějakejch Jugošů. Koupil si jí za pár tisíc.

              Líbí se mi čím dál víc. Dopijeme tu flašku vína.  Vášnivě se líbáme. Najednou mi to docvakne. Kurva, jestli na ní vletím, vycákám se a potom THE END. Ale to nechci. Ustelu ji v ložnici a sám si lehnu v kuchyni na kanape. Je to nádherná holka, proletí mi hlavou  než usnu.

            Probudí mě šťouchanec do žeber. Rozlepím oči a nad sebou vidím toho týpka  z baru.

V ruce má kvér a něco řve. Sednu si na postel. Ptá se na Andy. Dělám ze sebe blbce. Napřáhne se a tím kvérem mě třískne do hlavy. Kurva, to je bolest. Před očima mám noční  oblohu. Najednou se otevřou dveře a ona tam stojí. To je můj konec.

            „Polož tu bouchačku,“přikáže mu. On jí uvidí a rozbulí se jako želva. Bouchačku položí vedle postele. Chci mu naložit, ale Andy řekne, ať se na něj vykašlu. 

            Potom ho zdrcenýho veme pod paží a odvádí  z bytu. Za chvíli se vrátí. Podívá se mi dlouze do očí. Neřeknu nic. Do ruky mi vrazí lístek s telefonním číslem.

            Kouknu se za nima z okna. Nasedaj do taxíku, kterej nás v noci přivez. Hajzl bonzácká. Ještě si to s ním vyřídím.

            Sednu si v kuchyni ke stolu, před sebou tu jeho bouchačku a přemejšlím nad smyslem toho zkurvenýho žití, ale dojde mi, že je tak krátký, že je to zbytečná ztráta času.