Nebyl hloupý,ani zrůdný
šel si cestou, necetou.
Míjel hory - doly, skály -lesy,
po boku dva psi věrné
procházkou šli si přeci.
Kopal hroby
(dovču měl)
když tu náhle málem oněměl
u jezírka s lemem lesů
snad přec v ráji proklatě
hvízdá, pláče, truchlí ptáček
zapečený v asfaltě.
Slunce žhlo, i vody málo
bylo v onom korytu.
Ptáček v boji se smrtí
se zakopává do krytu.
Větví vydlabával hrobník
z asfaltu to ptáče
nožky zůstali mu v zemi
chudák malý, už si nezaskáče.
Tuhá černá hmota
na tělíčku ulpí
z žlutých peří tmavá brka
ze studánky, z čisté vody
hnusná a zapáchající stoka.
Nechtěl starý hrobník
toho tvora
tam tak smrti nechat,
v dlaních uzmul ho
a počal domů spěchat.
Každé hodiny půl
vody a masa mu dal.
Ptáček přijímal ,bral
avšak na druhý den ráno
to nadobro v spánku vzdal.
Se slzou v oku proklatě
vykopal hrobník hrobek
pro ptáčka
zapečeném v asfaltě.
Po litru moku ten den v noci
na lože se odebral,
psi již své sny prožívali
když tu náhle hrobník zjistil,
že puchýř se mu podebral.
Vymačkav hnisu deci
uložil se ke spánku
hromy - blesky
začla bouře
kočku vyhnal ze své lože
"Ještě chlupy v posteli!"
řka a usnul přeci.
Ráno s okem otevřením
proklel kočku dosyta
u peřin mu leží myška
s kousky střev odkryta.
Kočka snídani mu dala
ni kousek masíčka si nevzala.
Tu náhle soused z dola křičí
"Tydlijáte, pojď hyn ven!
Vylez z loží od těch žen!"
Hrobník zvolal
"Nač ten humor
z mích dvou fen!
A můj milý brachu,
co máš na té lopatě??"
soused zrak jen sklopil,
"Přejeli ti kočku - proklatě!"
Prý jen zvíře
tak nač ten žal.
On však plakal.
"Proč jí, proč přítele jsi mi vzal!
proč mou radost
proč můj smysl,
hroutí se mi duše
i má mysl.
Vzal lopatu, jak den před tím
vykopal hrob,za tím klestím.
Při tom konu
dal myš k tomu.
Tři dny dovču měl
tři tvory pochovat tu směl.
Za klestím pták
myš a kočka spí tu suše
pták, myš, kočka
a kousek jeho duše.
|