Opral hvězdu do neznáma

Ruka se vrátila po noci

Indiáni tlumí rušné řady

Sny poznáváme, vedou stromořadí

Oči schodů na nichž míří David

Směrem ke klášteru pojíst hrozny

Kolem dětí které se podobají

                                vrtulím

Bušil na dveře pírkem z kachny

něžný David, vytesaný, hladký

Rty mu popraskaly, pojedl je žár

Fragment jeho nohy se rozklepal

V oknech se honí záclony

Bombastické řady pěšců střílí něhu

                                            z dlaní

David se rozběhl s pavím řevem

až do Indonésie, jiskry měl od běhu.

Utrhl cestou do herbáře tamního starce

déšť štětkami potíral ulice

A v bouři noci se hvězdy rozhodly

pro slzy

Letadla kalendářů udělala výkrut

Tak jemný jako mramor Davidův

Rostlinám v útrobách rašily ostny

Ostré pondělky umístěné v rozetách

Motýlí křídlo ztrácí prach

Loď plnící pero pluje slova

                                  na list