I na pohřeb je někdy pozdě

   Bylo už pozdě jít na ten pohřeb. Komukoliv by bylo pozdě, natož Andrému, který si tolik zakládal na přesnosti. André se ve skutečnosti tak nejmenoval, říkalo se mu tak proto, že když se opil, což bylo poměrně často, na celou ulici francouzsky hulákal Tři tambory.

   Antonín Neduha si povolil uzel na kravatě a vyčerpaně se posadil. Sakra budík, křáp, nezvonil včas. Ale i tak by se funus dal stihnout. Kdyby měl křídla, protože ta zatracená tramvaj jela o pět minut dřív.

  Kdyby ten prašivý život vůbec šel podle jízdního řádu, teď by šel André na pohřeb jemu. A ten by jistě přišel včas. Před pěti lety chodil do nemocnice za ním, za Tonym. Mělo to být opačně…Ale žádný KDYBY neexistovalo.

  Sehnul se a zvedl z podlahy parte: MILOVANÝ OTEC, MANŽEL, BRATR, STRÝC…Chybělo tam DOŽIVOTNÍ CTITEL MAGDIČKY LOFFELMANNOVÉ, VÝČEPNÍ OD SLUNCE. Jestlipak se přišla aspoň podívat na pohřeb?, napadlo ho. To by si teda zasloužil, za všechny peníze, co u ní nechal. A za tu lásku. To teda ano.

     Vedle v pokoji vyletěla z hodin kukačka, trhl sebou. Pohřeb zmeškal, ale něco pro kamaráda udělat musí. Půjde ke Slunci, sedne si ke stolu, kde sedávali spolu, a opije se. Neudělal to dobře pět let, nejdřív se snažil dodržet zákaz, pak zestárl či co a přešla ho chuť, ale dneska se opije. Zapomene, možná někdo přijde a řekne mu, jaké to André měl. Jestli mu hráli Tři tambory, jak vždycky chtěl…

   Znovu si utáhl uzel na kravatě, a navlékl sako. Vždyť je skoro pozůstalý – pivní bratři, říkala někdy manželka, když neměla den. Nazul si černé mokasíny a vyšel do ulic.

   Byl krásný slunečný den, všude vlály vlajky, dokonce i na škole vedle Slunce pleskaly dva prapory jako o závod. Ale to v květnu vždycky.

   Jejich stůl byl volný, v lokále bylo nezvykle ticho a prázdno. Magdička byla v černém a měla zarudlé oči. – Co si dáš Tondo?, zeptala se. Skoro se na ní bál podívat: - Vodku, Magdi, a velkou. Zavrtěla hlavou: - Budeš muset počkat,  až od dvou. Teď jedině limo, káva, čaj. Jsou volby.

   Dobrý den: na pohřeb pozdě, na opití brzy. Objednal si limonádu, vlastně jen proto, aby měl důvod sedět u JEJICH stolu. Opatrně začal: - Nebylas na pohřbu? André to měl… Zavrtěla hlavou: - Kdo by byl v lokále? A i kdybych tam šla….Ta jeho, manželka, víš, co se povídalo, a víš, jak to bylo…Nedělalo by to dobrotu. Sklonila se a udělala na účtenku čárku: - Jo, manželku měl krávu…Ale já toho vola někdy skoro milovala, a odplula houpavým pohybem lodi, která se vrací po bouři do přístavu.

/16.srpna 2005, 21:04 – 25.května 2006, 13:52/