|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Kršno!
Ano, jsi ve všech a my jsme v Tobě.
Obsáhneš vše a sám jsi bez obsahu?
Jak rozuměti nesdělitelnému?
Jak rozuměti v časech Kálí Jemu?
Snad je i chybou po Něm tápat?
Ne, to je přece odkrývání!
Je-li vše májá, co je za ní?
Měla bych sloužit. Co je služba?
Toužit po pravdě. Zase tužba.
Toužit po lásce. Stejná touha?
Cesta je podivná. Zdá se dlouhá.
Cesta tu není. I bod, kde teď tělo stojí.
Iluzi stvořil jsi, Všemocný, pro obojí.
Iluzi pro všechno, závoj, jenž poodkrýváš
pro oči oddaných, skrz které sám se díváš.
Díváš se skrze mne, díváš se skrz vše živé,
neživé, latentní, věčné i pomíjivé.
Nechápu z toho nic, otevři moje oči,
ne, nic si nepřeji, za oběť naději
pokládám na oltář,
i pohled na Tvou tvář.
Ježíš však řekl mi, buď v prosbách smělá,
toliko milosti chutnat jsem směla.
Jiní mi řekli zas, není to o milosti,
kdo chápe, nežádá, čistí jsou proseb prosti.
Oceňuj, služ a překonávej,
co dostaneš, hned dávej,
ale já stále škemrám o sílu,
abych porazila černou přesilu.
Někdy vítězím, jindy zapírám.
A s každým ne - znovu umírám.
Děkuji Pane, že vynesls mě z Králičí nory,
a snažíš se mne odpojit ze sítě,
kdy moje oči spatří tě?
Úplně, čistě.
To nelze bez pokory.
Neumím chodit beze strachu.
Byls na mém místě?
Kdo potom ale vyzdvihl Tě z prachu?
Rosteš, jsi nestvořený? Ovšem, jsi stvořený,
nic to však neznamená.
Přechody, proměny,
kterým jsme dali jména.
Co potom nirvána?
Jsem toliko hýčkána,
že by mi nestačily díky.
Přesto se bojím máji.
Nikdo mě nepotrestá.
Ani ta iluzorní cesta,
po níž se nohy ubírají,
nemívá rozcestníky.
Nikdo mě nehodnotí.
Já sama otevřeně
přihlížím téhle scéně.
Vězení? Doživotí?
Dlouho jsem neřešila osobnost Krista.
Je to jen předstupeň? Necelá dokonalost?
Zvládnutá pokora.Služba a stálost?
Láska, tak čistá....
Co touha? Věčné prosby?
Odpoví lotosy?
Kdo poznal, neprosí.
I Buddha musel obětovat osvícení,
aby ho došel, jiná cesta není?
Máš větší radost z hříšných duší,
které se kají v úžasu,
nemyslí na odměnu, na spásu,
snad tuší, že jim nepřísluší,
děkují za milost v pokoře,
kolik je radosti tam nahoře?
Už chápu, není žádný hřích,
jak čistí jsme my v očích Tvých!
|
|
|
