Bouře když ne a ne začít svůj hřmot,

srdce mé se tísní jak ve svíci knot.

Začni již své divadlo hromy,

blesky kuj nám k zemi,

ať rozechvěje duše v těle se mi.

Čekám jak šelma bystrá chystajíc se k lovu

na tvůj první záblesk.

Na bod zlomu.

Pojd bouře krutě krásná,

ať oblaka jsou v mžiku chvíle jasná.

Tep a dech mi prudce sílí.

Ty blžíš se míli co míli.

Už je tu ten klid co chodí před tebou,

hvězdy nemohou být vidět za tmavou oblohou.

Cítím tě jako ty cítís nás

si to ty

PRÁSK