Lin Sien Ti (Občasný) - 2.6.2006 > Lei> V případě takového pohledu nevidím důvod, proč "věřit" více některým konstruktům mysli "racionálně sešroubovaným" než "zkušenosti prožívané" ve vědomí, která mě v kombinaci s myslí poučuje. Vždyť mockrát za den člověk zjistí, jak ho myšlenky dovádí do naprosto vykonstruovaných rovin představ, divně náladou podmíněných (zdánlivě rozumových) nasměrování, závěrů atd.
No, k té příhodě: Kdyby Sung z toho, že se něco "před ním odehrálo" nekonstruoval rozumem, že se to asi stane opět (viditelně asi neznal důvod, že by tu byla nějaká zákonitost nebo periodicita tohoto jevu) a regoval nani prostě jen jako na přítomně projevenou událost, jako na zkušenost mezi jinými, nebyl možná lapen do připoutanosti k tomu, že se něco takového zase odehraje. Zkrátka jasně: nechápal důvod toho, co se stalo a ještě ke všemu z pouhé zkušenosti, jež nebyla nijak a nikde zakotvena vyvodil, že se něco zopakuje. Neznalost příčin, vyvolává neznalost v důsledcích.
Prožiju-li něco ve stavu transu, má to povahu příslušnou toho stavu. Prožiju-li něco ve snu, má to povahu snovou. A pak ještě jsou i tací, co chápou, že i běžný živiot, jenž se zdá tak "hmatatelně reálný" se svým způsobem od snění zase až tak neliší.
Otázka je, co bereš za běžné funkce. O stavu spánku sice víme ledacos, ale např. o zásadní roli vztahu vědomí - nevědomí zase až tak moc ne. Nemluvě o tom, že právě prastaré přístupy např. u Indů, Tibeťanů, indiánských kmenů aj. nám ukazují, jak málo chápeme např. roli bdělých snů, kde můžeme své sny řídit a další roviny. Kdeže je pak tady vědecké odhalování.
