Protloukám se panoptikem

Divnejch smíchů vratkejch vln

otupen stísněným pocitem

sraba na druhou

pronáším věty bez smyslu

mysleje nic doufaje v nic

vše neustále porovnávaje

s duchovní panikou

odcizuji vlastní tělesnost

vůní prášivých okamžiků

v dlouze ztvarovaném ďasu

nemohu přání vyslovit

aniž bych se nedokázal nezaseknout

pod gilotinou přetvářek a nezájmů

já bigotní protloukánek

jsem jak na lesní stezce trhán smečkou vlků

okrádán o veškeré blaho

sny mě nezachraňují

pouze mi přinášejí fantaskní starosti

nechci se zabít takto rázně

chci se udusit v rakvi

žabími stehny

ovlivněn hypnotickým pnutím

pravda antismrt-jak se dá vše zde tak někdy dělat