přitáhnu si za nos tvojí hlavu

i s těmi vlasy a myšlenkami

obojím tak hříšným

rozpláčeme i ty kamenné

hřbitovní anděly

budou vyhlížet ranní slunce

a zpívat píseň

tu, jenž ti dávám

rukou tak horkou

chceš pít

na, tu máš, ber!

hltej

těch postav si nevšímej

jsou to moji známí

zkrášlí nám chvíle

krásně posloucháš

chci tě

chci tě kousat

jako ten pes

ztrhávat šlachy z kostí

se zvukem látky

s pachem krve

ne, to nevrže naše postel

jsou to tvé klouby

když se lámou

na opačnou stranu

řveš láskou ke mně

nejsi první

které projednou hlas utichá

a té krve je trochu moc

než má být

nemyslíš?