Dešťová clona na obzoru,

mraky se sráží nad námi.

Uděláme krok a zřítíme se

do propasti dolů,

už nikdy neuvidíme nové svítání.

Prosím, zůstaňme na chvíli

jen stát a dívat se.

Nikam neutíkat, nikam neběžet.

Vychutnávat ukradené chvíle,

zůstat spolu a vydržet,

ještě chvíli vydržet…

Přehráváme si obrazy vzpomínek,

zkoušíme se ještě vrátit zpátky.

Tam, kde bylo nám

bez zbytečných záminek,

dopřáno naší lásky.

Prosím, zůstaňme na chvíli

jen stát a dívat se.

Nikam neutíkat, nikam neběžet.

Vychutnávat ukradené chvíle,

zůstat spolu a vydržet,

ještě chvíli vydržet…

Teď se oba propadáme dolů,

do míst, kam nás naše zloba zahání.

Proč jen ještě jednou

nezkusíme spolu,

najít znovu naše nové svítání?