S radostí jsem zkušenost o kouzelném habitu sdělil přátelúm, známým, a pokusil se vystoupit i na veřejném foru. Všichni si ťukali na čelo. Měl jsem pocit, že asi převzali "pozdrav" z filmového seriálu Návštevníci, který humorně zobrazuje návštevu z budoucnosti. Klid a zhluboka dýchat - pomyslím si. Starostlivě si osamotě prohlížím habit. Je starý, mírně ošuntělý. Sám nechápu proč se v něm dá cestovat v čase. Prohlížím na něm snad každou nitku. Není na něm nic zvláštního. Chtěl jsem jim ho půjčit, smáli se, že takovou atrapu si na sebe nenavlíknou. Váhavě se oblékám do habitu. Přede mnou se začíná otvírat brána času. Kam půjdu dnes? Nezašel jsem minule moc daleko? Přemýšlím. Co tak si vyrazit do zítřejšího dne, napsat si poznámky o všem co se stane zítra a poslat o tom zprávy svým přátelům. Přejdu bránou o jeden den dopředu. Dívám se kolem sebe, stojím na ulici prší jako z konve, déšť se mění v krupobití. Vlezu do nejbližší kavárny, vemu si noviny a čtu. Dovím se, že známý politik dostal srdcový infarkt. Populární zpěvačka a herečka se předávkovala drogama, je mrtvá. Tak mi to přijde líto, až se mi slzy tlačí do očí. Co teď? Vrátím se v čase zpátky. Habit zahazuju do skříně. Chvátám na úřad vlády varovat zmíněného politika před blížícím se infarktem. Na úřade vlády se dovím, že zmíněná osoba se tam nenachází. Navštívím redakci známých novin, snad novináři budou něco vědet o jeho pohybu. Jasně! Kdežto krásná blondýna v redakci se snaží ze mne vytlouct co nejvíce informací. Je mi trapně. Snad si myslí, že chci spáchat na toho politika atentát. Nemohu ji přece říct, že brzy dostane infarkt! Nakonec se dozvím, že je na nějakém rekreačním místě nedaleko Prahy. Zalarmuji kamaráda aby mě tam hodil autem. Souhlasí. Přijedeme tam. Jedná se o malý pension. Ani jsem si nevšimnul, že nás sleduje nějaké auto. Vlezu do pensionu. Na recepci mi sděli, že všechny pokoje jsou obsazeny. Kamarád zatím od uklízečky zjistí, na kterém pokoji zmíněnej politik bydlí. Hned tuším, že ochranka nás k němu nepustí. Venku je celkem vedro. Na dvoře kolem bazénu stojí několik lidí. Asi ochranka - zapálí mi. U pensionu zabrzdí několik aut, i auto co nás sledovalo, novináři!

Hrnou se houfem na dvůr a fotí. Známej politik se opaluje na lehátku u bazénu se známou zpěvačkou, aféra jak hovado!

Politik dostáva infarkt. Děvče utíká pryč. Proč já jsem vlastně ty novináře na nich upozornil? Přemýšlím. Záchranka odváží politika. Zpěvačka odjíždí na svém Mercedesu. Ona se teď snad otráví! ? Přemýšlím. S kamarádem nasedáme do auta a snažíme se dohonit Mercedes, bezvýsledně. Pátráme po ní celý den, nakonec se podvečer dozvíme, že se předávkovala drogami a zemřela. Mrtvý je i politik. Je ráno, stojím na ulici, prší jako z konve, déšť se mění v krupobití. Vlezu do nejbližší kavárny, vemu si noviny a čtu, o všem už vím, je mi jich líto, slzy se mi tlačí do očí při pomyšlení, že jsem ty novináře na ně upozornit nemusel.....