Tato země prolezlá červy jest
kdo to vidí málem zahyne a uhnije
Tato země morálněetická nejest
kolovrátek se stydí jen nelez kam jdeš
Takové blbé unicum ztrátí se v puklinách
soptí mračna ve veřejné žumpě
Pralesní víno ožije vždy po setkání se smrtí
pak jen revolučně počne nabírat na váze
Sát po kontrolách být zdivočen papírovým mládím
kde je mrtvolno je sucho a mizí tam pocesní
Kdo by mohl vstát a pozdravit sluneční den
V temných kobkách je plno a v úterý je výdej
posledních hlavolamů pro uražené
přesto staleté ničení něčeho hoří ve sklenicích od paměti
rytmus odhodí mohutný šat ušitý z povadlé flóry
ideje poletí střelbou do klobouku
zahyne se při klidném pojednání o mravní zkáze
jsi kamennej jsi zabranej jsi ničemný jsi obětován božímu světu
jsi poražený jsi zvrácený modus vivendi jsi katarzní nula
jsi mladé stáří jsi nedostatečná v sešitě jsi právoplatný zkrachovalec jsi pravěk jsi prošlé maso
A tak volám do nebe co se děje že oblasti veškerého chápání jsou zakrněné a přetržené
řekněme i dnes je-li život pivem tak co je konec?