Jižané v horkém poledni spí
Někdy je dobré být raději úplně sám, vlastně ve dvou s horkem
a jen čekat až dokape vedrem čas,
minuty mezi zúženým pylovým dechem a tichem horka v nás, okamžik mezi ranní a večerní sprchou a dojezdem k dalšímu potu a ještě chodit do místa, jemuž se říká zaměstnání, místa s chladivě chřipkovou klimatizací v zádech a odpočívárnou před dalším pitným režimem.
Muži jsou jak ve snách, v koutku žhavé popelavo a dnem plují jak rozpáleným snem,
koček všude plno, ale jen zemdlele je pozorují a spěchají se svlažit
do nejbližší hladomorny pivem, pod sálavou střechou
poposedávají jak staří psi
a z úst jim vycházejí místo nadýchaných myšlenek jen unavené přípodotky popisující již vyřčené a slova mají chabé upocené polobotky…
To nad nimi je to jiné,
konečně se honí chundelaté mraky
a v jejich peřinách probleskávají útržky ladných křivek,
rozsochaté krasavice, v levé ruce rozkoš a dluhy
a mezi ňadry poloveselý naleštěný trylek,
konečně krápe a tak se na ty stoly s ospalými samci snášejí
už trochu rozpuštěné krasavice,
některá má rozmazané oční stíny, jiná nechápe, proč má bledý obličej,
ale při větším poryvu větru se stane, že některá
s velkým třeskem dopadne mezi hodovníky
úplně celá, trochu poboří stoly, ale radost je úžasná.
Pivo se rozleje, dokouří doutník, odloží se četba a fotbalománie,
Pábitel přestává kroužit mezi slovy
a všichni se jak jatí odhodlaně noří svými nedočkavými choboty
do oné neopakovatelně rozkošnice,
tak náhle! a padají do jejího překvapení a čvochtají jak nenasycená pavučnice, která žere samce
a pak, naprosto zmateni a propáleni,
plouží se do souboru písemností ožehlých
a tam, s výrazem chaotického puntičkáře halí se
jak sýr do oleje,
trochu je bolí hlava, venku je dusno,
usínají v elegiích, praskají jak unavené párky v páře…,
krasotinky odpoledního nebe mají složené sukně
a dychtivě tančí,
nemohu spát, kouřím v dusnu na balkóně
a nevím jak na ně. V uších mi zní melodie „Pat a Mat“.
Jižané kolem poledne spí
a v noci s nimi popíjejí, svlékají jim duši a šat,
my v Česku ve dne spíme v práci
a při úplňku taky…, už to mám, budu jejich kreativní rádce,
naučím je „jak padati na stůl náhle z nebe“ a jak správně Tělem fónovat.
| 
