JABKA V ZÁCHODU

Sedíme s přáteli v příjemném hospodském zařízení na kouřovo mlžné periférii hlavního města a spokojeně žvatláme nad „žejdlíkem“ chmelového moku, v krajích českých tak nezbytného k uvolněné konverzaci.
Debata se stáčí tu tam, tu onam, nitka suchá nezůstává ani na Klausovi, ani na Ládinovi, ani na Gatesovi, ani na té namyšlené kočičce, co o nás pohledem ani nezavadila, netušíce, o jaké jde samce. Jsme mladí, veselí, hraví a v onen moment absolutně přemoudřelí a tak je to příjemné.
Ale dříve nebo později vás schránka tělesná donutí vstát, prodrat se mezi stolky a zamířit na místo, kde již zpracované tekutiny musí uvolnit místo dalším půlitrům. A ejhle, představte si, že v tomhle podniku mají v záchodových mušlích, coby vonnou esenci, pravá jablka! Což není až tak obvyklé. Řekl bych, Granny Smith či tak něco. Ne že bych neznal i lepší využítí této chutné a vyjímečně šťavnaté odrůdy, nicméně pohled na lesklé, zelené plody v mušli pode-přede mnou, mě zahřál na duši, proteplil vykachličkovanou místnost a přiblížil mne přírodě, kde se nám mužům, o tom není sporu, vyprazdňuje nejlépe. Vůkol se vlnila výrazná, jablečná vůně, nosu lahodná, přírodní idyla.
Vykonal jsem potřebu do prostřední ze tří mušlí a překvapen jablečným odérem, zahleděl jsem se do mušle. Iluze močení v sadu plném jabloní, obtěžkaných zrající nadílkou, byla na to tata v trapu! Pod jablíčky totiž vyčuhovala klasická, záchodová, patlavá kostička, světlonce zelené barvy a zdrojem onoho "pravého", jablečného vanu, byla ona a nikoliv Granny Smith! Syčáci. Zase mě napálili s tou svou chemií, zatr, sakr. Ale co, zapnout příklopec, knoflík a hurá ke stolu, kde je ještě mnoho co k vyřčení, jak už s tím životem zítra něco musím dělat, jak se přihlásím na intenzivní angličtinu, do posilovny, na jógu, jak změním práci a začnu cestovat, jak budu vždy a ke všem rovný, jak budu lepším partnerem své drahé, prostě jak do toho zítra šlápnu rovnejma nohama, jak už se to tak po pár pivech říkává, když kuráž zdá se přímo nezničitelná :o)