|
Stojíme jen krůček k jejich rozluštění
před půlnoci vyšli jsme z domu
ale něco nám říkalo že uvnitř
zůstali alespoň dva z nás
nikdo si ale netroufal
kdo z koho
to vlastně tehdy mohl být
a kdo z koho to vlastně tehdy
doopravdy
byl
vzpomněla jsem si na něj na jeho ruce
jak mi rejdily pod sukní
a pak se to stalo
stojíme jen krůček k jejich rozluštění
říkal kdosi a kouřil cigaretu
postávali jsme ještě chvilku a dýchali večerní vzduch
poprchalo světlo
se odráželo v kalužích
věděla jsem dál už to tak nechci
nechci
takhle ne dál už nechci
přišli jsme domů
nikdo nezůstal | 
