|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V slunečním paprsku odráží se pilné srdce
a ruce vstříc té kráse smilné
slunce – písek – pláž a lidi
jak do kopce co skrývá Vráž
věděl jsem to již jak odjela‘s
a ty přesto mě si ztratila‘s
jak klíče uvíznuté v kanále
se srdce bojí a tančí samo v sále
po parketách kreslí rudé květy
ty jenž tobě patří
pak malé – těžké kanady
a jak vajgl teď tu leží
pak smějící se lidé
prochází se v jeho stopách
netuše že života stále skrývá
slunečnice je mu sluncem
potravou je mu kouř
však všechno zahalila jedna letní bouř
bojím se té samoty
bojím se té skleslé chvíle
kdy zvony uslyším a ty tu nebudeš
kdy trýzní uvadnut se rozteču
a myslivší že uteču
se s okolím splynu a do ulic odteču
vím a neznám zároveň
pláči a směji se za plotem
kreslím kola – vidím čtverce
skrz sklo já procházím se
a tak nerad – Ty to víš – já odcházím
po kolenou dřu si záda
představuji si že máš mě ráda
pivo nesmyslně lokám ústy
s cigaretou držím půsty
o pomoc již neprosím
sám sobě se již nehnusím
co všechno ještě okusím . . . . .
|
|
|
