Balada o Kaovi a dívce z rodu Kitů:

 Žily vedle sebe ty dva rody,

Kité a Kaové - spřízněni krví,

jednání druhého měl za podvody,

ten, kdo si připadal lepší, prvý,

 „Muž z rodu Kaoů nás jen zmrví,

to, Kiťanko, měj na paměti,

dovedou uhranout-li tvé brvy,

ať poslouží Kaovi za prokletí,

 Kao ti nadělá vrásky v pleti,

jsi pro něj klenot snad - a také lup,

zakázané ovoce démon světí,

dráždí si sliny své, brousí chrup,

 Kao nás vytrhne jako chlup,

zničí nás - s tvým přičiněním“,

„nástrojem budu bídných tlup?,

co když opravdu ráj v peklo změním?,

 Co když vášeň skončí zneuctěním?,

nemohu svěřit se zhouby poslu,

vlákám ho do léčky? - co si cením?“,

nechtěla figurkou být by oslů,

 O dobru snila - a snila o zlu,

vlákala jinocha na popravu,

podlehl tváře krásné kouzlu,

vrahové cítili být se v právu,

Ukrutnost smrti v dívčím hávu,

zalomcovala blízkými zabitého,

„ta kurva, ta saň - ať zhyne v splavu,

když byla v stavu hubit jeho,

 Mladíka hodného, i zuřivého,

když bezpráví zřel bezpříkladné,

mohla mít partnera upřímného“,

co zhořklo už, hned nezesládne

 (4. 6. 2005, přepsáno v červnu 2005)