Mám ten pocit,

že jsem anděl noci.

Potřebuju lásku

a černou pásku

si na oči klidně zavážu,

vášeň prokážu

v dolíčkách rtů.

v myšlenkách snů

se houpu.

A starosti všedních dnů,

ve kterých se tak koupu

hodím za hlavu.

Tolik zbytečných výkladů

o pravé lásce.

Změnit se od základů,

jsem v masce

lehké dívky.

Životní křivky-

- vrcholy a pády

už mě nebaví, otočím se k nim zády.

Jsem povrchní anděl noci,

co nejde mu mávat křídlem,

ďábel ve mně procit

a mým duševním sídlem

je teď sobectví.

Lehké prvenství

v intimní oblasti

mě stejně přivede do pasti,

dřív nebo později

duši mi rozdělí

na to, jaká jsem byla

a jaká jsem teď,

v minulosti nepolíbila,

teď si myslím, že mi patří svět.

Dnes totiž sláva nepatří citlivým lidem.

Budu jiná a s naprostým klidem

otevřeně

budu sedět.

Zatímco ty budeš hledět,

co se se mnou stalo.

Neboj, nic mi není, jen svět mě naučil žít jinak,

teprve až teď se na mě projevuje vina.

A mě to vůbec nezajímá,

naopak těší,

baví mě zhřešit.

Jsem anděl noci,

co duši mu kazí černé skvrny.

Cítíš ten děsnej pocit?

Tak promiň,

ale já už prostě nechci a nebudu plakat.

Vím, nechala jsem se zlákat

světem přetvářky,

jenže z minulosti urážky

mi vzaly víc

a nezbylo mi nic.

nejsem necitlivá,

jen jsem ty city stranou posunula,

hrdost na první místo umístila.

Jsem anděl noci,

co nemá sílu pro cit,

tím, čím jsem teď je lehčí,

umím se vzepřít.

Jsem anděl noci,

sdílíš ten divnej pocit?