|
|
|
| |
I.
Zešílení
je zešílení
k zešílení je
úplněk svítí k zešílení
a andělské hlavy bez těl a od krve
jsou k zešílení
a úpadek denního světla
ve dne
je k zešílení
a hořící ruce
a střepiny granátů
jsou k zešílení
a ta uvadající květina ve váze s whisky
je k zešílení
dotek těla a duše
a fantazie andělů bez lásky
je k zešílení
horká&hořká
jsou k zešílení
společně
k zešílení
je sakura
snažíc se být Něčím
a špinavý sníh
a mlčení ryb je k zešílení
a já jsem
k svému zešílení
k smíchu
II.
Světe,
který nechceš chápat rovnost bytí a krve zatracené válkou
který sám pěstuješ tu květinu umírající ve váze s whisky
buď chvíli bez vosku dohořelé svíčky a jejího černého ohořelého knotku.
III.
Stádo,
jdoucí tmavou ulicí
okolo mrakodrapů tyčících se k nebi a dotýkajících se Jeho
jdou za jediným cílem
každý za svým
přec všichni za zčernalým knotkem
aby se mu vysmáli
a uctívali jeho památku za jeho živa
blahoslaví
změklé torzo z vosku.
Lidé,
kteří jdou těmi tmavými ulicemi
bez myšlenek
stůjte, vy stádo bezohledných parchantů!
je to na nic
z granátů
zbyly jen střepiny
|
|
|